Zdálo by se, že žijeme v časech, kdy bojovat proti rasismu a sexismu není třeba. Jenže před pár lety koloval mezi zaměstnanci Googlu interní anonymní manifest, ve kterém stojí, že ženy nemají na IT talent. Podložený vědeckými důkazy.
Netrvalo ani dva dny a unikl na sociální sítě, kde mu spousty lidí vyjadřovaly podporu, protože vývojová psychologie nám přece jasně říká, že ženský a mužský mozek se liší. Ale, jak Saini napsala ve své reakci na skandál, to, že „někomu vyjde vědecká práce, neznamená, že má pravdu. Znamená to, že se mu podařilo ji vydat“.
A dodala, že takový způsob myšlení připomíná éru eugeniky (využívání principů genetiky a dědičnosti ke zlepšení lidské rasy ). Ta přece také stála na vědeckých důkazech. V časech, kdy v celém západním světě posiluje ultrapravice, jde o vskutku mrazivé srovnání.
Ženské myšlení, ženské vidění světa, ženská iracionalita, ženská submisivita… Všechna tato ustálená slovní spojení se opírají o pomýlené nebo záměrně zmanipulované vědecké výzkumy a na světě neexistuje neurolog, který by mohl s jistotou říct, jestli jakýkoliv mozek patří muži či ženě.
Angela Saini v roce 2017 vydala práci, která všechna tato pseudofakta rozebírá a vyvrací. Kniha vyšla v jedenácti jazycích, v češtině pod názvem Od přírody podřadné.
Autorce vynesla hned několik ocenění a objevila se snad ve všech prestižních žebříčcích knih. A není divu. Výzkum mezipohlavních rozdílů patří mezi nejžhavější témata vědeckého zkoumání už od Darwina.
Angela Saini však přináší důkazy o tom, že rozdíly v myšlení a chování žen a mužů nejsou dané biologicky, ale sociálně. A že naše skvělá společnost je stále ve vleku celé řady předsudků. S těmi má ostatně sama autorka pestré zkušenosti.
„Zvnitřnila jsem si myšlenku, že když jsem dobrá v matematice, nejsem jako ostatní dívky. Když mi jde fyzika, nejsem už vůbec jako ostatní dívky.“ Angela přiznává, že až psaní Od přírody podřadných jí pomohlo si uvědomit, že ženy jsou v těchto oborech stejně schopné a stejně dobré jako muži. A to, že se jim tolik nevěnují, je dáno kulturními a společenskými faktory.
Saini zjistila, že pro existenci menopauzy má věda dvě protichůdné teorie. Podle jedné nastává menopauza, když žena přestane být atraktivní pro muže, a pak je tu ještě „hypotéza babiček“. Ta říká, že menopauza existuje proto, aby se babičky mohly starat o vnoučata.
Došla k závěru, že muži mají tendence více věřit první teorii, zatímco ženy se přiklánějí spíše ke druhé. A tak si řekla, že by stálo za to prozkoumat, jak je to s vědeckými výzkumy ohledně genderových rozdílů.
„Je hodně lidí, které byste mohli označit jako sexistické vědce. A také rasistické. Ti by nás chtěli vrátit zpět do dob, kdy ženy a minority věděly, kde je jejich místo,“ říká.
„Přestože prezident Harvardu prohlašuje, že chlapci jsou v matematice a vědě lepší díky genetice, ze statistik vidíme, že zatímco před čtyřiceti lety měly dívky třináctkrát menší šanci než chlapci, že budou v předmětu vynikat, dnes se tento poměr posunul na pouhých jedna ku dvěma,“ dočtete se mimo jiné v Angelině knize. „Kdyby byl matematický talent dán biologicky a zakotven v rozdílnosti pohlaví, pak bychom nemohli v průběhu času očekávat žádné změny.“
Na jaře 2019 vydala další práci – Superior: The Return of Race Science. V ní se zaměřila na bourání vědeckých mýtů o rasismu. Vyzpovídala genetiky, antropology, historiky a sociální vědce z celého světa, aby nám v časech sílící ultrapravice a neonacismu podala zprávu o tom, že rasa ve skutečnosti opravdu není nic jiného než sociální konstrukt a nefunguje to tak, že jedna je lepší než druhá.
Že lidé jsou si rovni navzdory historickým, kulturním a sociálním faktorům, které způsobují jejich nerovnost. A že pokud to věda nevidí, nejde o žádnou intelektuální lenost, ale o čisté předsudky, které se snažíme vydávat za fakta.
COOLna 
Napsat komentář