COOLna

Jitka Žoltáková je jednou z romských žen, které lékaři v osmdesátých letech násilně sterilizovali.

„Když se to stalo, byla jsem mladá, bylo mi dvacet pět,“ zahajuje své vyprávění nyní jedenašedesátiletá Jitka. Bez jejího vědomí ji sterilizovali v žatecké nemocnici po porodu druhého dítěte, v roce 1985.

Těhotenství paní Jitky bylo bezproblémové. Když dostala porodní bolesti, manžel ji odvezl do porodnice. V deset hodin večer porodila dceru. Rodila běžně, nikoli císařským řezem. Druhý den ráno ji lékaři vzbudili a začali jí obvazovat nohy. Paní Jitka byla po porodu unavená, takže se ani neptala, co se děje. Během rozhovoru několikrát zdůraznila, že nepodepisovala žádné dokumenty.

„Myslela jsem, že mě jdou čistit po porodu. Odvezli mě na sál a tam mi to udělali. Když jsem se po operaci vzbudila, hrozně mě bolelo břicho. Postěžovala jsem si tedy lékařům. Řekli mi na to, ať se tedy osprchuji,“ popsala svůj zážitek. O zákroku paní Jitku v porodnici nikdo neinformoval. Lékaři nic neřekli ani jejímu manželovi. Pouze ho informovali, že je vše v pořádku, žena i dítě jsou zdraví.

Během prvních týdnů po porodu paní Jitku stále bolelo břicho. Když přišla na lékařskou kontrolu po šestinedělí, se svými problémy se lékaři svěřila. „A víte o tom, že máte sterilizaci?“ řekli mi. Ani jsem hned nevěděla, co to je,“ sdělila žena. Dokonce si myslela, že je znovu těhotná. Když se to dozvěděl její manžel, byl naštvaný, protože chtěl ještě dítě. „Strašně jsme se hádali. Dohadoval se i s doktory, ale už nešlo nic dělat,“ dodala.

Na zdravotní komplikace si stěžuje mnoho násilně sterilizovaných žen.

Stejně jako ostatní nedobrovolně sterilizované ženy se ani ona nemůže smířit s tím, co ji a její rodinu potkalo. Odškodnění, které v červnu tohoto roku odsouhlasila Sněmovna, je pouze malou útěchou. „Nevrátí nám to nic. Co bylo, už se nevrátí. Nikdy jsem se s tím nesmířila,“ uzavírá.

Některým se v důsledku zákroku rozpadla rodina, byly vyloučené z komunity, mnohé berou dodnes antidepresiva.

Ženy, kterým byl zákrok proveden mezi 1. červencem 1966 a 31. březnem 2012, nyní čekají na odškodnění od státu. Mělo by jít o jednorázově vyplácenou částku 300 tisíc korun. Odškodnění by se mohlo týkat až 400 lidí, jimž by tak stát vyplatil nejvýše 120 milionů korun.