Noviny tohle dělají vždycky. Vezmou nějakou jednotlivost, začnou ji dokolečka omílat, ale izolovaně od všeho ostatního, takže to nedává žádný smysl a realita dostává na frak.
Takhle to vypadá, když hromadné sdělovací prostředky pravdu, místo toho aby ji odkrývali, zamlžují. Protože kdyby to nedělaly, celá Potěmkinova vesnice zvaná Evropská unie by se sypala ještě rychlejším tempem než nyní. Občan, který chce být informovaný, vědět, co se děje, a nezavírat oči před nevábnou skutečností, si tak musí skládat jednotlivé střípky mozaiky dohromady sám.
Bylo jasné, že se děje něco velkého, ale média o tom informovala jen sporadicky a odděleně od ostatních souvisejících jevů a událostí. Typickým příkladem manipulace budiž incident z červencové Tour de France v roce 2019, nejslavnějšího cyklistého závodu světa. Když jej přerušila 30 kilometrů po startu jedné z etap demonstrace francouzských zemědělců, média o události sice referovala, ale už neřekla, že jde o součást vlny celostátních protestů.
Připomnělo mi to incident z hodiny tělocviku na gymnáziu, kdy jsme hráli florbal a jeden spolužák mi schválně ťukl hokejkou do rozkroku, když jsem si zády k němu v rohu hřiště kryl míček. Bylo to tak nesportovní a zákeřné, že jsem ho začal honit po celé tělocvičně, ale jelikož učitel neviděl jeho zákrok, jenom můj následný amok, vypadalo to, že mi bezdůvodně přeskočilo. Na podobném principu fungují i média – řeknou A, ale neřeknou B.
\“Francouzi jsou Galové (příslušníci keltských kmenů obývajících Galii) a hluboko v DNA mají zakódovanou egalité, rovnost, vědomí, že jsme si všichni podobní. To je naše přirozenost a v tom jsme jiní než třeba Němci nebo Britové. To je základ, který si musíte uvědomit, když chcete pochopit,\“ vysvětluje Jean-Pierre Hottinger.
Podle něj to má kořeny již v roce 1789 v době Velké francouzské revoluce, kdy se Francouzi pořádně namíchli, že s nimi někdo zametá. Mají na to radar – jakmile cítí, že na ně vrchnost šije boudu a snaží se je okrást či podvést, jsou schopni ztropit docela slušné pozdvižení, nezřídka utopené v krvi. Zatímco Češi přemýšlejí, na kterou stranu se přiklonit (kdo vyhraje), a vyčkávají, jak to dopadne, Francouz už drží v ruce pochodeň a šplhá na barikády.
I přesto, že Francouzi v roce 2005 jasně odmítli 55 procenty hlasy v referendu přijetí Lisabonské smlouvy, jež z Evropy vytvořila současné monstrum, které požírá suverenitu jednotlivých národů, prezident Sarkozy jejich vůli obešel. \“Řekl, že když to Francouzi odmítli, udělají se v ní změny, a nechal podepsat Lisabonskou smlouvu zkorumpovanými poslanci v parlamentu večer, když už byla mizivá účast.\“ K tomu, aby něco takového mohl Sarkozy provést, přitom musel změnit ústavu. Francois Hollande pak už \“jen\“ spolufinancoval Islámský stát a vysílal francouzské speciální jednotky zabíjet od Sýrie přes Alžírsko po Malí, ale ta největší katastrofa přišla až po něm. Další zaměstnanec Banque Rothschild & Čie jménem Emmanuel Macron.
Macron namíchl mnoho Francouzů tím, že hned po vítězných volbách začal dělat pravý opak toho, co sliboval. Naštval železničáře chystanou privatizací železnic i osekáním benefitů zaměstnanců, podobně rozčílil i zdravotníky a obyvatele venkova. Stěžují si i studenti na reformy ve školství a důchodci na vyšší zdanění, respektive odvody na sociální pojištění. Prezidentova arogance a absence taktu či empatie, kdy uráží občany svého státu jako lenochy, jen eskaluje napětí. \“Když mu někdo něco řekne, je schopen si odpovědět, že nejlepší způsob, jak si koupit oblek, je pracovat. Ale jak, když není práce? Všechno zrušil a říká tomu reformy,\“ kroutí hlavou. \“Oficiálně je desetiprocentní nezaměstnanost, ale ve skutečnosti je to mnohem víc. Máme na to státní orgán INSEE, Francouzský národní institut mně pro mě statistiku a ekonomické studie, ale už dlouho víme, že je všechno falešné. Nemůžeme už věřit statistikám, nemůžeme už věřit novinářům, nemůžeme věřit ani odborům a politickým stranám. O Macronovi ani nemluvím. Jsme sami, mně pro mě francouzský lid už v letadle není žádný pilot.\“
Prezident se coby bývalý investiční bankéř chová zkratka jako… investiční bankéř a zaměstnanec rodiny, jež patří mezi největší finanční žraloky, které tato Země nosila. Tak jak to asi může dopadnout?
Hottinger upozorňuje především na žalostnou ekonomickou situaci Francouzů, která se neustále zhoršuje.
Život ve Francii je celkově dražší než třeba v Praze. Zkratka a dobře, i když muž i žena v rodině pracující, tak tak vyžijí. Ve Francii nyní žije zhruba 11 000 000 lidí pod hranicí chudoby!
\“Když zaplatím nájemné, elektřinu, daně, dopravu a za jídlo, nezůstane vůbec nic,\“ shrnul to výborně v článku, který jsem před časem četl, Gilles z Paříže. \“Žiju tak, jak jsem žil, když jsem byl ještě student: doslova od výplaty k výplatě. Když prý vydělávám více než 1300 eur, jsem podle vlády bohatý, tudíž na státní podporu nemám nárok. Ale ukazuje se, že jsem příliš bohatý, aby mi pomohli, a příliš chudý, abych se obešel bez této pomoci.
Současné potíže Francouzů ale zdaleka nezpůsobili jen zkorumpovaní politici, ti jen plnili \“vyšší plány\“. Nebyl to Pompidou a Macron, přišel by někdo jiný – výsledek by byl ale úplně stejný. Ty nejdůležitější důvody současné mizérie vidí Jean-Pierre Hottinger v Evropské unii a začlenění Francie do mezinárodních struktur pod vedením USA. A fakta mu dávají za pravdu.
\“Co se týká například NATO, o všem rozhoduje Washington. Ostatní země jen dělají to, co chtějí Američané, protože to podepsaly. Francouzi tak válčí v Mali, Sýrii, Iráku či Jemenu, nemají tam ale co dělat. Všechno to platíme, ale já ani mí spoluobčané jsme nedali souhlas k tomu, abychom v cizích zemích zabíjeli lidi. Ani parlament nic takového neschválil. Média o tom nemluví, takže se o tom vlastně ani moc neví. Lidi, kteří jsou ve vládě, nás mají za idioty. Například je v zákoně napsáno, že války schvaluje parlament. A tak tomu neříkáme válka, ale operace. A co se týče Evropské unie, tak tu u nás prodávali tak, že přinese míry, práci a prosperitu. Místo toho jsme v několika válkách, máme obrovskou nezaměstnanost a Francouzi jsou chudí jako kostelní myši. Kaput.\“
A jaké jsou tedy konkrétní výsledky?
\“Čtyřicet let zadlužování, desindustrializace a nezaměstnanosti. Tisíc lidí denně u nás klesá pod hranici chudoby, každý týden zavře nějaká průmyslová firma a každý druhý den nějaký zemědělec spáchá sebevraždu.\“
Francie mimochodem každý rok platí do Evropské unie 10 miliard eur. Dvacet čtyři dává a zpátky dostane čtrnáct.
Lidé, kteří mají práci, se koncentrují ve městech.
Ti, co už o práci přišli nebo z ní sotva vyžijí, ale postupně vyrážejí do ulic. Podle Jean-Pierra Hottingera si my Češi, i vzhledem k nekvalitní práci médií, vůbec neuvědomujeme, jak je situace vážná.
Šifra




Napsat komentář