Úspory. Díky skvělým podnikatelům, jejich společnostem a šikovným zaměstnancům a samozřejmě díky celkově dobrému výkonu globální ekonomiky, zažilo Česko skvělé časy. Andrej Babiš jako ministr financí a poté premiér mohl v průměru utratit ročně o 220 miliard korun víc než Nečasova vláda. V letech 2018-2020 to bylo například o zhruba 400 miliard Kč víc než v roce 2010. Investiční výdaje nebyly nijak neobvyklé, většina šla na spotřebu. Úspory na horší časy dosáhly přesně nuly. S tvorbou nových si nikdo hlavu nelámal, spíš byla starost, jak utratit rezervy již vytvořené.
Dluh. Prezentovaly se a oslavovaly grafy krásně klesajícího dluhu. Jenže – byl to pokles dluhu vztaženého k HDP, jeho absolutní výše se neměnila. Zásluhou soukromého sektoru významně rostl výstup ekonomiky, v porovnání s ním se pak dluh, fakticky stejný, mohl jevit jako menší.
Daně. Ani 400 miliard v rozpočtu navíc (proti předchůdci) nestačilo. V dobách ekonomické expanze se zvýšily spotřební daně.
Mandatorní výdaje. Výdaje, které musí stát povinně platit, narostly na historicky nejvyšší úroveň. Manévrovací prostor hospodářské politiky se tak dále zmenšil.
Úředníci. Rostla ekonomika, rostly mzdy, a nutně tedy rostly i platy ve státní sféře. K tomu ale navíc dál rostl i počet placených lidí ze státního rozpočtu. Od počátku angažmá Andreje Babiše na ministerstvu financí přibylo téměř 30 tisíc osob.
Adam Páleníček
COOLna 
Napsat komentář