Jak dlouho se chceme „proinvestovávat“ z krize, zvlášť když ty investice ve skutečnosti žádnými investicemi ve smyslu statistiky národních účtů („hrubá tvorba kapitálu“) nejsou? Dnes za ně politici běžně vydávají transfery obyvatelstvu (navýšení důchodů nad zákonný rámec), zvedání platů zaměstnanců veřejného sektoru (učitelé, personál zdravotnických zařízení), zvýšené výdaje za státní pojištěnce, posilující příjmovou stránku zdravotnictví či transfery z centrálního rozpočtu do rozpočtů obcí či krajů.
Může jít o potřebné a i dobře zdůvodnitelné výdaje, ale drtivá většina z nich není ničím jiným než vládní spotřebou nebo transferem vybraným skupinám, který se brzy rozplyne a nezvedne budoucí český „potenciální produkt“ ani o píď. Protože to je ta kýžená vlastnost dobře zacílených investic v pravém slova smyslu.
Zaděláváme si ovšem na očekávání, že ve výdajích se bude v neztenčeném rozsahu pokračovat, a tedy i na nezanedbatelné riziko, že se velmi vysoké deficity stanou průvodním jevem i po překonání koronakrize. Proč? Protože potřebné srovnání rozpočtu do latě přes výdajové škrty tahle vláda neudělá, a zvedání rozpočtových příjmů rovněž znamená vynaložit velmi vysoké politické náklady. Rušení daňových výjimek je ovšem skoro stejně neoblíbené jako zvedání daňových sazeb.
Zbývá poslední možnost. Tedy že oživení bude tak fenomenální a příliv zvedne i naši rozpočtovou loďku, takže deficit se bude snižovat rychle a v podstatě bezbolestně. Více možností není. Pravděpodobnost jednotlivých variant a jejich následky pro české veřejné finance si představte sami.
Miroslav Zámečník
(V letech 1990–1993 působil jako poradce federálního ministra financí a poté jako vedoucí Centra pro ekonomickou analýzu Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla. V letech 1994–1998 byl zástupcem ČR ve Světové bance ve Washingtonu. Byl členem Národní ekonomické rady vlády. Od roku 2001 působí jako nezávislý ekonomický konzultant, pravidelně publikuje v médiích na ekonomická témata.)
COOLna 
Napsat komentář