Z vyprávění Anny Chválové se zdá, že mnoho romských žen se pohybuje v jakémsi bludišti mezi svou tradiční rolí a nástrahami 21. století. Matkami se stávají často velice brzo. Ale bezbřehá láska k dětem vede až k nedůslednosti a laxnosti ve výchově, což naráží na společenské konvence. Další pastí na romské ženy je úřad práce, sám o sobě plný předsudků. Není prý výjimkou, že se Romky bojí si o práci říct. „Když jsem přišla na úřad práce, řekli mi: Vy stejně budete mít děti, že? Tak jsme se naštvala, ve 20 jsme si dodělala střední školu a pak vejšku,“ popisuje Chválová vlastní zkušenost.
Nemohla ale najít práci ani s magisterským vzděláním. „Já jsem si dodělala vysokou školu a nechtěli mě vzít ani na informace nebo do podatelny. Tak jsem nastoupila do továrny. Když jsem se o tu práci hlásila, tak mi paní řekla: Doufám, že máte aspoň vyučák. Odpověděla jsem: Jo, mám.“ Cesta z akademické půdy do montovny nebyla pro romské vrstevníky zrovna motivujícím příkladem. „Romáci mi říkali: Vidíš, vysokou školu máš a děláš tady v továrně,“ imituje Chválová s úsměvem romský přízvuk.
Jenže diskriminace nefunguje pouze zvenčí, působí i uvnitř komunity.
Pro některé může být Anna Chválová pozoruhodnou osobností se širokou škálou aktivit, z pohledu Romů, zvláště v rodném Sokolově, však nezapadá do škatulek: Hodně cestuje, ještě víc pracuje, není vdaná a nemá děti. Profesní život a vzdělání prý není nikterak vážená hodnota. „Pořád mi dávají najevo, že nepatřím do toho normálního „šuplíku“. Když má Romka dítě, okamžitě ji berou vážněji. Má status, ale i zastání. Mateřský status je významnější než profesní, je to zakořeněno v naší kultuře,“ vysvětluje Chválová, která se tak ocitá ještě ve čtvrté dimenzi diskriminace. Dívky (…) nebývají rodiči vedeny k tomu, aby chodily do školy, ale především se musejí umět postarat o rodinu a o domácnost. Nebývají často úmyslně posílány do školy, aby stihly splnit všechny povinnosti, které mívají doma na starosti, píše Anna Žigová ve své publikaci z roku 1996. A mnohé z toho zřejmě platí stále. „Romské holky musejí odmalinka doma pomáhat, starat se o mladší sourozence. Kromě mě, já neudělám ani čaj,“ žertuje dvaačtyřicetiletá politička.
Jak je patrné z citace Anny Žigové, zmíněná svoboda a možnost volby nejsou pro romskou dívku samozřejmé. Důležitým faktorem je odlišný žebříček hodnot – je podstatnější, aby se dívka uměla postarat o domácnost, než aby navštěvovala školu. Z výzkumné zprávy Romská žena: Identita, role, postavení vyplývá, že pro další život Romek je zásadní už to, jestli je rodiče pošlou do školky či nikoliv. Z rozhovorů s 19 ženami vyplynulo, že ty, které do školky nedocházely, dosáhly pouze základního vzdělání. I Anna Chválová má s touto problematikou zkušenost, založila Centrum předškolního vzdělávání.
„Romské děti nechodí do školky proto, že romské matky mají své děti až příliš rády a nemají důvěru v český systém. Bojí se, aby na děti nebyl někdo zlý, protože si to samy zažily ve škole. Já jsem to udělala tak, že jsem tam měla české i romské holky. Vymyslela jsem systém, že maminka tam s námi může být tak dlouho, jak uzná za vhodné. Ony tam byly na straně a já jsem jim říkala, že přece nebudou jen tak sedět. Učila jsme je, jak napsat životopis nebo jak se obléknout na pohovor, jak telefonovat. Zjistila jsem, že se třeba bojí zeptat se na práci,“ popisuje úspěšný model.
Problémy v dalším vzdělávání nejen romských dívek, ale i chlapců, plynou podle zmíněného výzkumu z toho, že děti nemají nikoho, kdo by jim s učením pomohl. „Ona (babička, která respondentku vychovávala) jako nechodila do školy, narodila se, jak byla válka. Jako zajímala se, jak se učím, jestli je všechno v pohodě, ale ona sama neuměla ani číst (…),“ cituje výzkumná zpráva jednu z respondentek. Podle Chválové je dalším problémem obecná nedůslednost Romů. „Romové by měli být na své děti důslednější, ať si dodělají aspoň učňák. Když od nich něco chci, neznamená to, že je nemiluju,“ míní politička.
„Víte, jaký je nejčastější důvod, proč Romky neposílají své děti do školy?“ obrací se na mě i na Chválovou s kvízovou otázkou. „Nemají na svačinu,“ odhaluje Honza Houška tajemství. Tedy na nějakou svačinu by nejspíš měly, ale Romky prý nesnesou pomyšlení na to, že by jejich dítě nemělo tak drahou svačinu jako spolužáci. Přece se nenechají pomluvit.
Z výzkumů vyplývá, že Romky po ukončení základní školy nepokračují ve studiu hlavně ze dvou důvodů: Buď nenajdou podporu od rodičů, kteří ocení spíše pomoc v domácnosti, nebo si najdou brzy partnera, se kterým otěhotní. Potvrzuje to i Honza, vysvětluje mi, že láska a sex se pro mladé Romky stane tím nejlepším a nejdůležitějším v jinak prázdném životě. Dokud nepřijdou následky.
U dalších dvou respondentek pak vidíme ještě jeden vzorec chování: sice střední školu/učiliště studovat započaly, ale z důvodu, že si našly partnera (jeden studium přímo neschvaloval), studia po pár letech zanechaly a byly v domácnosti, brzy otěhotněly a zůstaly doma s dětmi, uvádí studie Martiny Hynkové.
„Dříve měly ženy za úkol muže podporovat, protože on je živitel rodiny. Muž byl ten, ke kterému ženy vzhlížely. Myslím, že na tom není nic špatného, ale žena má taky svoje koníčky a zájmy, a když má už nějaké zkušenosti, ne každému muži tleská. Vždycky říkám, že je hrozně důležité, aby si romské ženy začaly plnit sny. Když chodí do školy, měly by mít sen něčím být. Často nastoupí na učňák, nedodělají to, protože už otěhotní, málokterá dosáhne vzdělání. Muži si chtějí ženu často takto uvázat,“ vykresluje politička romskou realitu. Prostě žiju s chlapem a starám se o to, aby byl spokojenej, a bez školy mi ani nic jinýho nezbývá. Přemýšlela jsem, že si udělám aspoň nějakej kurz, ale teď musím počkat, až malej bude větší, a uvidím časem, jak se mi do toho bude chtít, stojí ve výpovědi teprve 17leté respondentky.
Reflex
COOLna 
Napsat komentář