Můžeme prezidentovi dopřát léčbu, dostatečný prostor a klid. Mnozí z našich prezidentů tento prostor také dostali. Pravdou je, že mnozí z těch komunistických vždy mlžili, ale jiný se choval více otevřeně a státnicky. Je tento nastupující chaos chybou nemocného prezidenta, nebo „osob blízkých“? Kde jsou „osoby blízké“? Kdo nejvíce pomáhá prezidentovi v těžkých chvilkách? Kdo určuje prezidentovy priority? Rodina? Lékař? Kancléř? Ptal jsem se již před několika týdny.
Již řadu měsíců se v českých, moravských a slezských krajích šíří odspodu myšlenka, že prezident je nemocen. Už dávno je to veřejným tajemstvím. Často se detaily o jeho chování, potřebách a nemoci dozvídáme v podstatě na ulici. Média přitom řadu měsíců tlumočí Twitter, který působí jako názory jednoho z pražských úředníků. Copak už se sociální sítě staly oficiálním zdrojem pro veřejná média či objektivní zpravodajství? Člověk se chvilku směje, chvilku stydí, chvilku rozčiluje. Ale pak se spíše zamýšlí nad tím, jak z toho ven? Je totiž zřejmé, že jde o další globální problém, který přijímáme jako novou normu.
Robin Čumpelík
COOLna 
Napsat komentář