COOLna

“Jak se máš?” je pro mě už léta zapeklitá otázka. Odpovídám, že podle toho, kam se podívám. Pokud do většinové společnosti, chci se rozbrečet. Když se ale dostanu někam na okraj, jsem naprosto nadšený… alternativní školy, místní podniky, KPZky, sousedské komunity, etické firmy,… a další projekty, které nás propojují s ostatními lidmi a s přírodou,… vznikají v míře jako nikdy v novodobé historii.

Ty dvě schůzky, dnes ráno, byly s lidma z okraje :-).

Začal jsem s Petrou Šachovou, právničkou, která si vzala za své – téma „restorativní justici“. Cílem jejich snažení, je se z paradigmatu „zločin/trest“, „pachatel/oběť“, dostat k obnově toho, co bylo trestným činem zničeno, tj. důvěry, vztahů a naděje na nějaký další život. Trvalo mi chvíli, než jsem to pochopil, ale pak mě to nadchlo, a to doslova.

Přes oběd jsem byl s lidmi z Bezobalu (o nich jsem psal třeba zde). Jsou to moji hrdinové, kteří u nás před šesti lety vykopli tu ne-obyčejnou česko-slovenskou bezobalovou revoluci a tím začali do našich měst navracet fenomén místního hokynáře, který hraje klíčovou roli v propojování „cizích“ lidí a v tom, abychom z dnešních „přespávacích ghett“ znovu utvořili domovy. Pro řadu lidí se bezobalové obchody staly místem, kde je možné se znovu dostat ke skutečnému jídlu.

Takže dneska se mám skvěle (přesto, že bez-obalové obchody mají těžké období a já jsem už přes týden nachcípanej…).

Stále víc mi dochází, že to hlavní, co musíme jako společnost (lokálně, národně i globálně) udělat, je tyto alternativy vyhledávat, propojovat a podporovat. Čím více jich bude, čím lépe se jim bude dařit a čím pevněji se propojíme, tím větší šanci máme, že alter-nativa se překlopí do mainstreamu. Historie je podobných příkladů sociálních změn plná.

Podstatené je vyladit se na vizi budoucnosti. Potíž je v tom, že žijeme v době dvou konfliktních představ:

Ta dnes většinová staví na techno-optimismu. Zde kraluje přesvědčení, že veškeré naše neduhy vyřeší technologie a trh: CO2 v atmosféře snížíme geonženýrinkem, vodu si vyrobíme, potraviny vypěstujeme v interiérech, čas budeme trávit v online světě, nakupovat v eshopech a časem (až to tu vytěžíme/vybydlíme), se přestěhujeme na Mars, vše za peníze a pod taktovkou nadnárodních korporací a miliardářů.

Druhá vize říká, že je třeba zpětně lokalizovat naše životy, znovu začít žít, kde bydlíme, jíst místní jídlo, ne ho přetahovat přes půl planety, vyrábět si energii komunitně, ne tahat plyn a ropu z Ruska a elektřinu rubat v Mostě a na Ostravsku, lidi propojit fungovat demokraticky bez závislosti na koproracích a státu.

Tomáš Hajzler