COOLna

Ve spolupráci s Ústavem jaderného výzkumu se nám také povedlo vyvinout a úspěšně provést klinickými zkouškami nové radiofarmakum 11C-methionin, sloužící pro přesné zobrazování nádorů mozku. Od letošního roku již tuto látku hradí i zdravotní pojišťovny. To je skutečně velký úspěch, na který jsem pyšný.

V republice fungují dvě velká onkologická centra. Jedno je v pražském Motole. To druhé u vás v Brně. Potřebujeme vůbec Národní onkologický institut, jak za podpory vlády plánuje profesor Cibula, prezident Evropské společnosti gynekologické onkologie?
V České republice jsme právem hrdí na to, že máme pro nádorová onemocnění specializovaná centra, kde probíhá onkologická léčba, která je buď velmi nákladná, anebo vyžaduje komplexní multioborový přístup. V případě solidních tumorů u dospělých, které tvoří 95 % všech nově diagnostikovaných nádorů, máme těchto komplexních onkologických center celkem patnáct a jsou téměř v každém kraji. (Solidní nádory vytvářejí pevná ložiska – na rozdíl od nádorů tekutých, které kolují v krvi, pozn. red.). A další centra existují pro hematologické a dětské nádory. Dvě z těchto komplexních onkologických center dnes plní roli národních onkologických center – FN Motol a NOC Brno. Jejich hlavním úkolem je působit jako národní kontaktní body pro mezinárodní spolupráci, zejména v oblasti výzkumu, diagnostiky a léčby vzácných nádorů. Kolegové z Prahy nyní přišli s projektem Národního onkologického institutu, což by měl být samostatný onkologický ústav podle našeho vzoru. A co na to jako ředitel jediného onkologického ústavu v zemi říkám? Že tento koncept péče podporuji. Je úspěšný a já bych se nemohl podívat sobě ani ostatním z více než 900 našich zaměstnanců do očí, kdybych měl tvrdit něco jiného.

Půjde ale o konkurenční onkologické pracoviště…
Praha a Středočeský kraj, což jsou tři miliony lidí,si zaslouží minimálně jedno i dvě moderní onkologická pracoviště, jako je to naše nebo jaká jsou běžná v západních evropských metropolích. Onkologický pacient bojuje hlavně s časem, čtvrtina z nich navíc tráví zbytek života mezi domovem a onkologií. A promarnit tento drahocenný čas na unavujících cestách nikdo nechce.

Říkáte, že koncept onkologického ústavu je úspěšný. V čem?
V první řadě – stejně vysoké kvality onkologické péče se dá dosáhnout jak v samostatných onkologických ústavech, tak i v rámci pracovišť, která jsou součástí velkých fakultních nebo krajských nemocnic. V onkologických ústavech toho lze ale docílit snadněji a rychleji, neboť všichni mají jeden zájem, a to rakovinu. Umíme si nastavit priority, efektivně sdílet vyšetřovací postupy a metody, lépe zorganizovat multioborové týmy… Zkrátka zkoncentrovat personál, technické i organizační možnosti a finanční prostředky jen na léčbu rakoviny. Není náhodou, že v žebříčku nejlepších světových onkologických pracovišť, který nedávno publikoval časopis Newsweek, obsadily sedm z první deseti míst právě specializované onkologické ústavy.

U dospělých pacientů se solidními tumory jste jako první v Česku přišli s konceptem precizní medicíny. O co jde?
Princip spočívá v tom, že u určitých onkologických diagnóz používáme velmi podrobná molekulární vyšetření nádorů. A hledáme poruchy (mutace) v genech, které mají pro rozvoj nádoru zásadní význam. Když se ukáže, že mají poruchu, na niž můžeme nějakým léčivem zacílit, snažíme se ho pacientům podat. Využití tohoto principu je v současnosti možné výhradně pro nádory v pokročilém stadiu rakoviny, kde již nemáme možnosti standardní onkologické léčby. A zčásti jde i o vzácné nádory. Důležité je, aby pacient byl v celkově dobrém fyzickém stavu. To je důležitý předpoklad, aby léčba měla větší šanci na úspěch. Pokud v jeho nádoru najdeme mutaci, která se dá ovlivnit cílenými léky, má pacient šanci dosáhnout významného prodloužení času, kdy je nádor pod kontrolou. V řádu mnoha měsíců. Předtím bychom stříleli nějakým lékem naslepo a třeba se vůbec netrefili. Tento koncept se osvědčuje.

Předpokládáme, že do budoucna z něj bude mít benefit až kolem 40 % onkologických pacientů. Nepůjde to však bez většího zapojení farmaceutických společností a pojišťoven. Pevně věřím, že se najdou cesty, jak pro takovou v podstatě nestandardní léčbu získat peníze. Umím si představit, že úvodní část léčby, dokud se neprokáže její účinek, zaplatí farmaceutické společnosti, a po prokázání účinku pak zdravotní pojišťovny. Ale těch možných scénářů je více.

Stále platí, že 90 % případů rakoviny vzniká náhodně?
Ano. Hlavní důvod, proč rakovina vzniká, je ten, že stárneme. To je přirozený proces. Možná má smysl hledat lék, jak stárnutí zpomalit, ale nezastavíme ho. Přirozenost stárnutí generuje v genech našich buněk chyby, na jejichž základě pak vzniká rakovina. Kromě stárnutí je však naše populace zatížena i jinými rizikovými faktory. Češi jsou z hlediska výskytu nádorových onemocnění nad průměrem Evropské unie. Málo se hýbeme, jsme obézní, kouříme, naše životospráva není optimální a připouštíme si výrazně více i stres.

Kolik procent zhoubných nádorů připadá na genetické dispozice?
V současnosti kolem 10 procent. Jde o nádory, u nichž je prokázáno, že mohly vzniknout na základě genetické predispozice. Jak se ale zdokonalují naše metody a přibývají znalosti o mutacích, bude se to číslo ještě zvyšovat, možná někde k 15 procentům. I dnes se stává, že v rodokmenu vidíme genetické riziko, rakovina se například vyskytuje u několika přímých příbuzných ve věku pod 50 let, avšak genetickými vyšetřeními nic zvláštního nenajdeme. Tedy spíše to zatím nejsme schopni najít.

Od jakého věku se rakovina vyskytuje nejčastěji?
Přibližně 50 % nádorů je diagnostikováno ve věku mezi 61 až 77 lety. Nejčastěji nad 65 let, na tuto věkovou skupinu připadají dvě třetiny nádorů.

Může medicína vznik zhoubných nádorů nebo úmrtí na ně snížit včasnou prevencí?
Zcela určitě. A dokonce je to tak daleko, že to už není jenom na medicíně nebo na doktorech, ale hlavně na naší vlastní zodpovědnosti za své zdraví. Více než polovině úmrtí na rakovinu je možné předejít. Přibližně polovina všech případů rakoviny totiž vzniká z ovlivnitelných faktorů. Anebo může být zjištěna včas, kdy je šance na trvalé vyléčení velmi vysoká a léčba může být snadná. Základem je primární prevence. Nekouřit, omezit alkohol, zdravě jíst, pravidelně se hýbat. Tu doplňuje sekundární prevence – screeningy. V současnosti máme screeningy pro odhalení nádorů tlustého střeva, prsu a děložního hrdla a čípku. V obou přístupech však pokulháváme. Vyžadují totiž náš aktivní přístup. Někdy převažuje lenost nebo špatná informovanost, jindy se to kombinuje i se strachem, například v účasti ve screeningu nebo v očkování.

Jak jinak si vysvětlit, že jen necelých 40 % občanů, kteří na to mají nárok, se účastní screeningu pro nádory tlustého střeva a konečníku? Nebo že pouze 60 % dívek je očkovaných proti HPV virům, i když mají vakcínu zdarma? Ke zlepšení této situace můžeme od medicíny ještě čekat, že nám časem poskytne více možností pro domácí sebevyšetřování nebo že přibudou nové screeningové programy například na rakovinu plic, prostaty. Velkou naději vidím v očkování. Ovšem bez našeho vlastního zapojení to nikdy nebude stoprocentně fungovat. Některé nádory by přitom bylo možné pomocí prevence téměř zcela vymýtit.

prof. MUDr. Marek Svoboda, Ph.D., ředitel Masarykova onkologického ústavu