COOLna

Co všechno můžeme podle Judi Jamesové vyjádřit pohledem? Například úsměv. Přivření očí je u lidí podobné jako u koček – skutečný úsměv zúží oči, zakulatí tváře a posune dolní víčko. Jiskry v oku si můžete všimnout při podání ruky, naznačuje dobrou náladu a sympatie vůči druhé osobě.

„Oči se zúží do očního úsměvu, ale obočí vyskočí a zase spadne jedním rychlým pohybem,“ popisuje odbornice. „Zajiskření je zjevné i při střetu pohledů s lidmi, které neznáme. V sociální interakci se používá také v jiných situacích, například při flirtování, protože jím dáváme najevo, že se nám někdo líbí.“ Výraz pobavení je podle expertky „dvojitý oční rituál“.

Když se dobře bavíme, zaokrouhlí se nám oči, ale obočí zůstává v normální poloze, ne jako v případě, kdy jsme vystrašení a šokovaní. Druhou fází je tvar zúženého očního úsměvu s lehkým posunem horního víčka směrem dolů. V případě emocí, jako je láska, přitažlivost nebo sympatie, je zrak velmi důležitý. Díky němu zjistíme, zda nás má někdo rád. Když totiž vidíme někoho, kdo se nám líbí, máme v očích něhu a jemnost.

Dáváme-li najevo zájem a empatii, obočí se nám stáhne do lehkého zamračení, ale samotný tvar oka se zjemní, takže výraz očí nepůsobí nazlobeně. Malý náklon hlavy je také známkou aktivního, empatického naslouchání.

Pokud se nám naopak něco nelíbí, máme podle Judi Jamesové tendenci napodobovat rituály dítěte, které odmítá jídlo.

„V případě očí jde o zamračený zúžený pohled doplněný svraštěním kůže u kořene nosu. Toto je jeden z mnoha projevů, které jsou přímo spojeny s reakcí na znechucení.“ Máme-li strach, oči se zaoblí směrem nahoru, k obočí. Jestliže zažijeme šok nebo nás něco překvapí, obočí se zvedne do oblouku a oči se rozšíří tak, že je vidět více bělma než v klidové situaci. Jde o výraz podobný reakci při strachu o přežití, kdy se nám oko rozšíří, abychom během náhlého útoku lépe viděli.

A jak se projevuje hněv? Odbornice na řeč těla říká, že oční signály se mohou lišit v závislosti na stupni rozhořčení. A vždy, když je někdo rozzlobený, stane se několik věcí. „Klasickým výrazem je svraštělé obočí posunuté dolů k očím a ostrý pohled s mírně zaoblenýma očima.“ Hněv je také doprovázen náklonem hlavy směrem dopředu. Dalším znakem je rychlé mrkání.

Když se někdo dívá člověku do očí, může se o jeho prožívání dozvědět spoustu věcí. Dlouhé pohledy vyjadřují zamilovanost, ale také hrozbu. Když se například dívá jeden zápasník do očí druhému, snaží se z nich vyčíst, kdy přijde útok.

S tím souvisí také velikost panenek, která se, jak víme, mění. Zorničky se zmenšují či zvětšují podle toho, na co se díváme. Při pohledu na blízký předmět se zužují, při pohledu do dálky rozšiřují. Jejich velikost také souvisí s množstvím světla – při dobrých světelných podmínkách jsou malé, při horším osvětlení větší.

Ne nadarmo se říká „oko, do duše okno“. Velikost panenek totiž odráží i náš duševní stav, například když se bojíme, strach je rozšiřuje. Ale pokud se chystáme na někoho zaútočit, zorničky se zmenší tak, že jsou „pichlavé“ jako hlavička špendlíku. Jejich rozměr také ovlivňuje, i když nevědomě, náš vztah k tomu, na co se díváme.

Psychologové zkoumají již několik desítek let, co všechno se změnami velikosti zorniček souvisí. A přišli na několik zajímavých věcí.

Když listujeme například obrázkovým časopisem, zorničky se mění podle toho, nakolik se určitý obrázek nebo fotka líbí našemu podvědomí. Dejme tomu, že máme před sebou módní časopis pro ženy. Ve chvíli, kdy čtenářka narazí na fotografii, na níž se roztomile a spokojeně usmívá miminko, její zorničky se rozšíří. Panenky mužů se většinou ale ani nepohnou, zato se rozšíří, když jejich zrak padne na fotku s nahou ženou. Rozšíření zornic tak prozrazuje objekty našeho zájmu.

Co z toho vyplývá například pro dámy? Mohou při konverzaci s pány sledovat jejich zorničky. Jakmile na ženu začne muž dělat oči, slibuje hory doly, jak ji bude nosit na rukou, mluví o lásce na první pohled a podobně, měla by se mu dotyčná pozorně zahledět do očí. Pokud bude mít rozšířené panenky, je jeho zájem o ni pravděpodobně upřímný. Měla by ovšem zbystřit, jestliže u svého protějšku zpozoruje jen „špendlíkové hlavičky“. Samozřejmě je třeba v danou chvíli vzít v úvahu i světelné podmínky. Byla by škoda zahnat slibného ctitele jen proto, že mu do očí svítila lampička.

Naučit se číst v „oknech do duše“, když máme polovinu obličeje zakrytou respirátorem, se opravdu hodí. Podle autorů knihy Řeč těla, australských odborníků na neverbální komunikaci Allana a Barbary Pease nám i směřování očí může hodně napovědět. Pohled stranou naznačuje nejistotu nebo nepřátelství. Ve spojení s lehce zdviženým obočím nebo úsměvem naznačuje zájem. Ale pohled se staženým obočím a svraštělým čelem prozrazuje podezřívavý, nepřátelský až kritický postoj. Pokud oči směřují nahoru a hlava je lehce skloněná, jde o vyjádření pokory. Ženy s takovým pohledem připomínají bezbranné dítě, což u mužů vyvolává ochranitelský pocit. Naopak oči sklopené dolů značí podle autorů knihy nejistotu, stydlivost či nízké sebevědomí. Jde o vyhýbavý pohled, při kterém člověk naznačuje, že se v dané situaci necítí dobře. Ženy se často dívají také zpod řas.

Tento pohled se pojí s plachostí, případně nervozitou, která pramení z očního kontaktu. V některých případech může být pohled zpod řas projevem flirtování. Pozornost je dobré zaměřit i na směr, kterým se někdo dívá, když přemýšlí. Pohled na jeho levou stranu naznačuje, že hledá v paměti nebo se snaží něco si zapamatovat. Pohled napravo zase upozorňuje na kreativní myšlenky, ale i lež. Leváci to mohou mít naopak.

Kromě už dříve zmíněné délky očního kontaktu vyjadřující lásku, nebo agresi, vysvětluje Allan Pease, že když se potkají dva lidé poprvé a navážou oční kontakt, jako první obvykle uhne očima ten, který je v podřízeném postavení. Znamená to, že vytrvalým pohledem na druhého můžeme nenápadně dát najevo převahu nebo nesouhlas.

Běžně mrkneme patnáctkrát za minutu a oči přitom necháváme zavřené asi třetinu vteřiny. Lidé, kteří jsou ve stresu nebo lžou, mrkají častěji. Prodloužené mrkání je podvědomým pokusem odstranit ze zorného pole člověka, který je nudný nebo nadřazený. Tehdy zavíráme oči až na dvě vteřiny a necháváme je zavřené co nejdéle. A jak australští odborníci vidí koulení očima? Tento pohled naznačuje podráždění či pohrdání a lidé ho dělají většinou tehdy, když jsou z něčeho otrávení. Jde také o charakteristický projev u dětí, které jím vyjadřují hlavně svou nespokojenost.

Projekt zdravotniregistr.cz uvádí, že naše oči zpracovávají přibližně 36 tisíc různých informací za hodinu a jejich prostřednictvím vnímáme až 80 procent podnětů z našeho okolí. Abychom tedy mohli co nejlépe a nejdéle nejen nazírat do očí druhým, je třeba ty své dobře chránit a posilovat.

Jako lidé umíme své výrazy ovládat. Těžko tedy poznám, co si druhý myslí. Mohu jen soudit, co chce dát najevo. Jestli je veselý, smutný, naštvaný… ,“ říká Noemi Zárubová-Pfeffermannová, pedagožka, která se věnuje problematice neverbální komunikace. „U lidí, které známe dobře, jsme schopní rozeznat krátké mikrovýrazy, problesky určitých emocí. Ty jsou totiž rychlejší než rozum. Díky mikroexpresím tudíž mohu vysledovat skutečnou emoci ještě před nasazením společenské masky, která je očekávaná v rámci naší komunikace.

Jak laik pozná, že druhý například lže?
To je hodně těžké. Říká se, že když člověk začne rychleji mrkat, něco zastírá. Ovšem jsou lidé, kteří toto vědí, a ti naopak vytřeští oči a ani nemrknou. Pokud plánovitě lžeme, snažíme se „zmrtvit“ obličej, protože se soustředíme na lež. Obvykle platí, že kdo si vymýšlí, sáhne si mimoděk na nos. Ale dotýkat se ho může i ten, koho svědí kořen nosu od brýlí, nebo člověk se sennou rýmou. A neznamená to, že lžou.

Jak moc se dá věřit očím? Co z nich lze vyčíst?
Samozřejmě existují účelové, přehnaně pozitivní mimické výrazy, které nemusí být pravdivé. Ale očím lze většinou věřit. Při vzrušení se nám rozšíří panenky, což nelze vůlí ovlivnit. A dále – kolem očí je kruhový oční sval. Když jsme unavení, tak tento sval nepracuje, jak by měl, oči nemají dostatečný přísun slz, nelesknou se a jsou matné. Proto se říká, že má někdo vyhaslý pohled. Naopak při vzrušení oči svítí.

Jak dlouho má trvat pohled zdravě sebevědomého člověka?
Není to jednoznačné. Každá sociální skupina má svá komunikační pravidla. Navíc v zemích na jihu je očního kontaktu více, na severu zase méně. Ale dá se říct, že při počáteční fázi setkání je dobré po třech vteřinách zrakový kontakt přerušit.

Hraje nějakou roli v řeči těla pohlaví?
Ano, je to dáno přírodou. U mužů obecně najdeme dominantnější gestický repertoár. Ženy mají často něžný, měkký pohled, dívají se na všechno a na nic, v jejich mimice nebývá bojovnost.