Světová média citovala výzkum, podle něhož od roku 1992 do roku 2017 přišly Grónsko a Antarktida dohromady o 6,4 bilionu tun ledu. Děsivé svědectví zaniklo v celosvětové virové panice.
Na podzim 2007 vyšla v předním odborném časopise Science studie, podle které k tomu nedojde. Ukázalo se, že v druhohorách (asi před 91 miliony let) bylo na Zemi až o 10 °C tepleji než dnes. Prostě absolutní tropy. Ledovcový příkrov ale ani tehdy nezmizel. Jen se zmenšil asi na polovinu současného zalednění Antarktidy.
Kdyby se všechen led změnil ve vodu, hladinu moří a oceánů by to zvedlo o 65 metrů. V září 2013 tento vědecký výpočet zveřejnil časopis National Geographic.
Je 65 metrů hodně, nebo málo? Přiložená mapa působila děsivě. Moře na ní zaplavilo rozsáhlé oblasti Amazonie, chyběl by prakticky celý Bangladéš, čínská delta Žluté řeky i Povolží. Pod hladinou by zmizela Florida, Londýn i jižní Vietnam. Utopil by se také New York s ikonickou sochou Svobody.
Svět by prostě vypadal úplně jinak než dnes. Při současném tempu zvyšování mořské hladiny by ale záplava trvala zhruba 5 000 let – o hodně déle než biblických 40 dnů, kdy se „provalily všechny prameny obrovské propastné tůně, nebeské propusti se otevřely a nad zemí se strhl lijavec“.
A vlastně by se ani nestalo nic neobvyklého. Když totiž někdy před 10 000 lety skončila poslední doba ledová, z pevniny ustoupily gigantické kontinentální ledovce. Hladinu světového oceánu to zvedlo asi o 120 metrů.
Dnes už tedy vlastně žijeme ve světě po potopě, jen si to prostě neuvědomujeme. Lidstvo má zkušenost s dvojnásobně velkou záplavou, než jaká by nás teoreticky mohla v budoucnu potkat.
To však samozřejmě neznamená, že vzdutí hladin by nebyl malér. Od konce poslední doby ledové jsme se nejen rozmnožili jako kobylky, ale hlavně jsme se roztáhli do pobřežních nížin. Hustě osídlené oblasti, přístavy, velké průmyslové aglomerace, historické památky, přímořské dálnice a železnice, to všechno by zmizelo pod hladinou.
Tání kontinentálních a polárních ledovců se stále zrychluje. Dokud to půjde, bude se lidstvo dotírajícímu moři bránit budováním hrází. Stačí se přiučit v Nizozemsku, kde s tím mají staleté zkušenosti.
Později se přestěhujeme do výš položených oblastí. Nizozemci to ostatně dělají už dnes. Zajeďte se podívat do Stupné u Nové Paky, do Lipna nad Vltavou nebo do krkonošské Čisté. Obyvatelé země tulipánů si u nás pomalu, ale jistě kupují domy.
Adaptace nebudou extrémně drahé a lidstvo navíc nikdy nežilo ve stabilním světě. Vždy jsme museli bojovat s těžkostmi a překonávat překážky. O metr vyšší hladina oceánů rozhodně nebude horší než válka, hladomor nebo epidemie.
Horníci si kdysi brali pod zem klícky s kanárky. Pád ptáků z bidýlka varoval před nebezpečnou koncentrací jedovatých plynů. Kanárci jsou totiž na otravu citlivější než lidé. Pokud jde o zvyšující se hladinu světových oceánů, mají být pomyslnými kanárky naší civilizace Bangladéš a Benátky.
Bangladéš jsem před pár lety navštívil za letního monzunu. V ulicích pobřežních měst často opravdu bylo vody po kolena. Užíval jsem si to stejně jako místní lidé. Místo pláče se smáli a stříkali po sobě, jejich snědé děti ve vlnách řádily jako na koupališti.
Aby ne – každoroční záplavy se v deltě Gangy a Brahmaputry opakují, co svět světem stojí. Domorodci je vyhlížejí stejně nedočkavě jako my první prosincový sníh. Bez záplav by totiž nebylo životodárné bahno, které zúrodní pole a umožní sázet rýži. Velká voda má prostě v Bangladéši pozitivní tvář. Kdyby nepřišla, přišel by místo ní hlad.
A Benátky? Náměstí svatého Marka pod vodou vypadá děsivě. Vlny v ulicích jako kdyby opravdu varovaly před zánikem ledovců kdesi na druhém konci světa.
Jenže tzv. „acqua alta“ (vysoká voda) se v Benátském zálivu opakuje odnepaměti. Historicky je doložena už od 5. století. V některých letech se hladina laguny zvedne skoro o dva metry. Benátčané berou „vysokou vodu“ jako součást života ve městě vystavěném na mořském dně.
V novověku jim to usnadňuje labyrint lávek, po kterých se dá městem procházet suchou nohou i bez vysokých rybářských gumáků.
„Acqua alta“ je jarní a podzimní záležitost způsobovaná pravidelnou kombinací astronomického vysokého přílivu a sezonních větrů sirocco a bora. Je však pravda, že se zvyšující se hladinou oceánů může být během let „vysoká voda“ stále vyšší.
Benátky se tomu brání systémem mobilních hrází s názvem MOSE („Mojžíš“). Starozákonní prorok podle Bible s boží pomocí přikázal vlnám, aby se rozestoupily a umožnily Židům uniknout před pronásledováním faraonovými vojsky.
Jak by zvýšení hladiny oceánu ovlivnilo nás? Nejnižší bod České republiky leží v místě, kde Labe u Hřenska opouští naše území. Jeho nadmořská výška je 115 metrů. Nemusíme se tedy bát, že by se česká kotlina změnila v obří jezero, ze kterého by kolem dokola vystupovaly jen vrcholky pohraničních hor.
Pohrajme si s čísly. Pokud se naplní nejčernější scénář Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC), hladina světového oceánu se do konce století zvedne o 98 cm. Kdyby stejným tempem stoupala i nadále, dostalo by se Severní moře k Hřensku asi za 11 500 let.
To se však nestane, protože tolik ledu k roztátí na světě prostě není. A i kdyby bylo, už by nám to bylo jedno. I našim dětem a dětem jejich dětí… Za tak dlouhou dobu už prostě žádné Česko nebude existovat tak jako tak.
Před 20 lety byly hlavní mediální ikonou údajné vodní apokalypsy smutné oči domorodců z ostrovních rájů. Jejich domovy prý zmizí pod mořem, což se mělo stát třeba Maledivám nebo miniaturnímu tichomořskému státečku Tuvalu. Podle aktivistů byly ostrovy fatálně ohroženy globálním oteplováním, potápějícím svět.
Dnes už se o tom v tiskových zprávách alarmistů nedočtete. Ukázalo se totiž, že korálové ostrovy před potopením chrání to, co je vytvořilo – koráli. Obrovská síť živých organismů roste rychleji, než v oceánu přibývá voda. Ostrovy se zvedají, což dokazují družicové snímky.
Ještě zajímavější je, že pro stoupání oceánů neplatí selský rozum. Ze školní fyziky všichni známe spojité nádoby. Myslíte proto, že hladina oceánu se bude na celé zeměkouli zvedat stejně? Omyl!
„Pomyslná průměrná úroveň oceánů vytváří těleso označované jako geoid,“ řekl už v dubnu 2008 geolog Jaroslav Kadlec Českému rozhlasu. „Povrch geoidu je deformován vlivem gravitačních anomálií v zemském plášti. Přesná satelitní měření ukazují rozdíly v úrovni mořské hladiny, které mohou dosahovat až dvou set metrů.“
Nejníž je dnes mořská hladina u Srí Lanky (104 metrů pod úrovní geoidu), naopak nejvýš je moře u Nové Guineje (74 metrů nad úrovní geoidu). Srozumitelně řečeno: výška moře na zeměkouli z přirozených příčin kolísá víc, než o kolik by ji zvedlo roztání veškerého dnešního ledu.
Ivan Brezina
COOLna 
Napsat komentář