COOLna

Bohatší by však zasloužili v důsledku snížení daně získat menší částku nejen kvůli ekonomické efektivitě, ale hlavně proto, že mají z fungování státu průměrně vyšší užitek než chudší, jak dokládá ve své knize Slepé skvrny sociolog Daniel Prokop. Vysokopříjmové skupiny daleko více než chudí konzumují zboží, které závisí na veřejné infrastruktuře nebo je přímo dotováno. Ukázkovým příkladem jsou důchodové připojištění, kultura (kina, divadla, festivaly apod.) a vysokoškolské vzdělání. Jak důchodové připojištění a kultura, tak vzdělání jsou dotovány z daní a skládají se na ně i chudí, ačkoli chudší tyto služby konzumují oproti bohatším v daleko menším měřítku kvůli nedostatku příjmu. Kolikrát v roce tak asi lidé s minimální mzdou zajdou do Národního divadla?

V článku Daně a jak na ně: Zaslouží si bohatí své peníze? Michael McCarthy dokládá, že bohatí mohou mít tak velké příjmy a majetky jen díky „pravidlům hry“, jejichž dodržování stát prosazuje. Manažeři by nemohli být tak přepláceni, kdyby stát nechránil vlastnická práva firem. Bohatí mají zkrátka větší prospěch z veřejných výdajů než chudí, a proto by také měli odvádět větší částky na daních. Skutečně spravedlivé by proto bylo, kdyby ze snížení daní nejvíce těžili chudší lidé a ti bohatší naopak méně. To můžeme zajistit pouze tak, že místo plošného snížení daně o sedm procent zavedeme odstupňovaný systém daňové progrese.

Spotřeba bohatých roste s růstem jejich příjmu daleko pomaleji než spotřeba chudých, a pokud mají mít největší podíl ze snížení daní právě bohatí, bude efekt snížení daně na zvýšení spotřeby omezený. Dalším důvodem je, že lidé ze strachu z redukce pracovních míst ve firmách šetří a omezují zbytné výdaje a tento trend takovéto snížení daní jen stěží zvrátí. 

Další argument, který ODS, Schillerová i Babiš používají ve prospěch této daňové reformy, je redukce nákladů práce. Opět se zde manipuluje s rozšířenou nepravdou, že ČR trpí nadprůměrným zdaněním práce a daňových nákladů, což vyvrací a uvádí na pravou míru sice starší, ale stále platná studie ČMKOS. V tomto kontextu je nutné si uvědomit, že z hlediska pravice hájící především zájmy zaměstnavatelů jsou nejlepší daně žádné daně a nejlepší mzdové náklady žádné mzdové náklady, protože čím menší jsou mzdy i jejich zdanění, tím vyšší jsou zisky. Ať už tedy snížíme zdanění práce a další náklady s ní spojené jakkoli, vždy to bude z hlediska zaměstnavatelů málo.

Lukáš Ulrych, student veřejné a sociální politiky