COOLna

Každý z nás by se měl sám rozhodnout, jakou míru opatrnosti vůči nákaze covidem chce zvolit. S infekční nemocí se podle něj musíme naučit žít. „Plošné a hloupé zákazy“ přinášejí víc škody než užitku.

Koronavirová krize je podle mě úzce spojena s krizí celého západního světa, který vypadá úplně jinak než před pár desítkami let. Lidé jsou vylučováni z vysokých škol i výzkumných pracovišť za své osobní postoje a v celé společnosti je zcela bezprecedentně – vynucována názorová konformita.

„Žijeme ve společnosti, která je zvrácená a vynucuje konformitu s dominantním názorem způsobem, jaký v dlouhé historii skoro neexistoval. Celá debata o covidu je neodlučitelná od radikálního zvratu, který nastal se společností Západu, tedy západní Evropy a ještě více Ameriky. Lidé se bojí říci svůj názor.“

Myslím, že žijeme v mimořádně konformní společnosti, jaká tady nebyla desetiletí nebo ještě více. Jakákoli odlišnost od hlavního názorového proudu je okamžitě kritizována a penalizována a zejména politici se již vůbec neodváží vystoupit z řady. Největší výhodu pak mají ti, kteří nemají žádné názory – jako třeba pan Babiš.

To neříkám jako útok na jeho osobu, ale prosté konstatování – on nemá klasicky vybudované politické názory, a tím pádem nemá problém své výroky měnit a odvolávat.

Může se proměnit jméno premiéra a jednotlivých ministrů, ale žádná ze stran se neodváží zvednout ze země a jako volební téma nastolit klíčové otázky jako „sebedestrukce Západu, covidismus, klimatismus či genderismus.“

Žijeme ve společnosti, která je zvrácená a vynucuje konformitu s dominantním názorem způsobem, který v dlouhé historii skoro neexistoval. Celá debata o covidu je neodlučitelná od radikálního zvratu, který nastal se společností Západu, tedy západní Evropy a ještě více Ameriky. Lidé se bojí říci jakýkoli svůj názor a my to nechceme pochopit, protože pořád žijeme v naivní představě postkomunistického momentu, který trivializoval odlišnost totalitní společnosti a jakékoli další a viděl to jako nekonečné protipóly.

Totální rozpad systému politických stran je podstatou současné krize. Strany jsou nevyhraněné, nedefinované, a protože jsou nedefinované, tak vlastně ani nemohou mít politický program.

Onen velký sociální konflikt se někam posunul a ztratil palčivost, ale máme x nových, neméně závažných společenských témat, která jsem zmínil na začátku, ale strany se je bojí zvednout. A přitom to jsou témata vysoce ideová a vysoce politická. Proto budou volby o ničem, i když se změní předseda vlády. Ačkoli tu témata jsou, nikdo se je neodváží zvednout.

Václav Klaus