COOLna

Biology z Institutu Maxe Plancka pro ornitologii v čele s Martinem Wikelským přivedla k výzkumu otázka jednoho zvídavého žáka základní školy, který chtěl vědět, jak obyčejní evropští čápové (konkrétně čápové bílí) dokážou najít čerstvě pokosenou louku, na které se jim dobře chytají hlodavci a hmyz. Následující jaro a léto strávil Wikelski v letadle, ze kterého pozoroval, že čápi – ačkoli neměli šanci sečení vidět ani slyšet – opravdu s jistotou nacházejí pokosené louky. Následoval praktický pokus, za který by se nemusel stydět ani Audubon: Nepokosenou louku biologové „naparfémovali“ vůní louky pokosené, respektive směsí tří těkavých látek, které vydávají poraněné rostliny, což neomylně přivábilo podvedené čápy.

Mimochodem, už loni na podzim zveřejnila ekoložka Elina Mäntylä z Biologického centra ČSAV v časopise Ecology and Evolution studii, ze které plyne, že těkavé látky vydávané rostlinami vnímají rovněž minimálně dva druhy sýkorek – koňadra a modřinka. Oba druhy ptáků podle jejího zjištění reagují na chemické „volání“, jež vydávají borovice při napadení hmyzím škůdcem hřebenulí borovou, která je pro sýkorky výborným zdrojem potravy.

Už v roce 2008 publikovala postgraduální studentka Silke Steigerová studii, ve které informovala o tom, že v genomech devíti druhů ptáků, které zkoumala, objevila geny pro čichové receptory – bílkoviny, které se navážou na pachy a následně jsou schopny vyslat signál do mozku. Letos v červnu vyšla v časopise Integrative and Comparative Biology další studie, jejíž autoři – evoluční biolog z East Carolina University Christopher Balakrishnan a postgraduální student Robert Driver – práci Steigerové výrazně prohloubili. Důkladně prohledali kompletní genomy ptačích druhů, jako jsou kolibřík, pštros emu, domácí slepice, australská zebřička či americká pipulka, a nalezli mnoho dalších čichových receptorů.

Jiné studie naznačují, že pachy a čich hrají důležitou roli nejen v sociálním životě savců, ale také ptáků. Zásadní je v tomto ohledu sekret kostrční žlázy (ptáci si jím promašťují peří), který v sobě nese informaci o druhu ptáka, pohlaví, agresivitě či připravenosti k rozmnožování. Platí přitom, že samičky – jak na začátku roku v Journal of Chemical Ecology informovala studie týmu Danielle Whittakerové z Michigan State University – vylučují mnohem více pachů než samci.

Zdá se proto, že ptačí samci díky barevnému peří krásně vypadají, kdežto šedivé samice pro změnu krásně voní. Tedy alespoň jiným ptákům.

týdeník Hrot