COOLna

Je Přísaha Roberta Šlachty předem vytvořeným spojencem Babišova ANO? Některé věci to poměrně přesvědčivě naznačují. Jisté ovšem je, že v Přísaze se objevuje množství bývalých policistů, kteří mají někdejšího policejního šéfa Šlachtu rádi.

Hnutí Přísaha Roberta Šlachty je policejní partaj. Nevěříte?

Kompletní vedení tvoří Šlachtovi někdejší podřízení z policejního ÚOOZ, v hnutí působí celá řada exdetektivů jiných policejních útvarů a bývalých pracovníků dalších bezpečnostních složek státu. Členy Přísahy jsou také jejich rodinní příslušníci, a v jednom případě je jím dokonce i „osoba jednající ve prospěch“ policie, tedy bývalý agent, který kdysi pomáhal Šlachtově jednotce rozkrýt údajné ekonomické podvody jedné zločinecké skupiny.

Další část členů Šlachtova politického projektu tvoří samozřejmě také nepolicisté, ale i ministerstvo vnitra mívá civilní zaměstnance. Tudíž na tvrzení, že tu máme co do činění s policejní stranou, bych trval.

Ustavující sněm hnutí Přísaha působil zvláštním dojmem. Byla to dokonale připravená akce v marketingovém pojetí, které známe třeba u strany ANO Andreje Babiše. Sněm se odehrával v zajímavém prostoru v Dolních Vítkovicích v areálu bývalých hutí, které nyní slouží jako komplex pro volnočasové aktivity. Moderně přestavěná hala s vysokými stropy, kde si Šlachtovo hnutí zvolilo vedení a několik komisí, se jmenuje Denní klub BrickHouse. A právě ona kombinace dokonalosti organizace sněmu a stylového prostředí silně kontrastovala s lidovostí, s níž se Přísaha prezentuje.

Je zde bývalý policajt, který vymyslí politický projekt tak, že začne sbírat členy a příznivce na sociálních sítích s příběhem „obyčejného člověka, který chce jen změnit svět“. Spíše bych tedy čekal, že se sněm bude konat v lidové restauraci s větším sálem a třeba až hospodskou debatou o tom, „co vlastně chceme a čeho chceme dosáhnout“.

Místo toho šlo o nacvičenou spartakiádu, kdy na židličkách seděli delegáti a jen hlasovali podle instrukcí, které dostávali od moderátorky sněmu. Jedinou důležitou kulisou byla volební urna, kterou najatí organizátoři pokaždé ukázali prázdnou, pak ji položili na zem, nechali do ní hlasovat, aby ji nakonec odnesli a spočítali to, co všichni čekali.

Třeba když se volil předseda, byl jen jeden kandidát. Pět hlasů bylo neplatných, pět se zdrželo. Nevylučoval bych, že šlo o domluvené gesto, aby sněm nepůsobil jako sjezd KLDR, kde bývá sto procent hlasů pro vůdce jistých. „A předsedou hnutí se stává Robert Šlachta, pro kterého hlasovalo110 delegátů,“ řekl skrutátor.

Šlachta vstal a radostně rozpažil a s úklonou děkoval, jako by to nečekal. Delegáti sněmu dlouze tleskali.

Nejdéle mluvil (samozřejmě kromě moderátorky a technického organizátorství) asi Robert Šlachta, který v krátkém děkovném projevu řekl: „Je mi ctí a udělám všechno pro to, všechno pro vás a pro občany této země, abych byl dobrým prvním předsedou hnutí Přísaha. Děkuji vám.“

To byla vlastně jediná myšlenka sněmu, že hnutí bude „pomáhat a chránit“.

Mimochodem. Velmi, ale opravdu velmi si jsou Babiš se Šlachtou podobní v tom, jak se na veřejnosti prezentují, jaký používají marketing, a také tím, že občas mluví, jako když střílí samopal, a není jim úplně rozumět.

Jaroslav Kmenta