Je svoboda stav, možnost nebo potřeba? Je to proces, vývoj nebo cíl? Ač o svobodě slýcháme dennodenně, těžko si lze představit její konkrétní definici.
„Svoboda je protiklad otroctví“, zní encyklopedický výklad. Ale je to tak jednoduché? Nepochybně byla v historii významnou hybnou silou, a to bez ohledu na to, jak byla dotyčnými chápána. Dnes o ní slýcháme ze všech stran. Ale co je to svoboda?
Svoboda není nezávislost. Naopak určitá závislost je podmínkou svobody. Závislost na jedincích nás obklopujících, tedy na společnosti. Jen v interakci s nimi je možný náš plný rozvoj. Jsme na ně odkázáni nejznatelněji v období po narození a v dětství. S naším růstem by se zdálo že podíl závislosti na okolí klesá. Opak je ale pravdou! Jen už nejsme závislí na konkrétních lidech, kteří nám zabezpečují vše nezbytné pro přežití. Nyní jsme závislí jednak na anonymních lidech tvořících (stejně jako my) hodnoty společnosti a jednak na lidech, kteří jsou nám blízcí, s nimiž jsme v přímém kontaktu. Zkrátka, naše svoboda je závislá na společnosti. Ač by se jevil jako ideální příklad svobodného jedince člověk žijící sám na pustém ostrově, ve skutečnosti jím není. Jeho samota muu neumožní plně uspokojit svoje potřeby jako tvora společenského – bez interkace s ostatními jedinci si neuvědomí svoje možnosti, natož aby je mohl rozvíjet. Tedy aby mhl naplnit svoji svobodu.
Dnes se ohání svobodou kde kdo, ale ruku na srdce, kdo z nás si připadá svobodný?
Všech výsad „svvobody“ dnes mohou žívat jen ti, co na to mají.
Na co nám je možnost „svobodně“ cestovat o světě, když na to nemáme?
Tato zdánlivá svoboda, respektive ekonomická svoboda enšiny, naproti ekonomickému otroctví většiny, se prakticky rovná totalitě. Dalo by se říci: „Pokud nemáme dost peněz na to, něčeho dosáhnout, jsme právě tak nesvobodní jako kdyby možnost dosažení této svobody nám byla zapovězena zákonem.“
Svoboda není svévole jedince. Taková „svoboda“ nevede k rozvoji lidskosti. Zvůle je silou destruktivní, nikoliv tvořivou. Boří principy svobody ve společnosti. A jedině ve společnosti může být jedinec svobodný. A logicky ve společnosti nesvobodné nikdo svobodným být nemůže.
Cílem je uvědomit si tento rozpor. Rozpor mezi tím, co nám společnost nabízí a mezi naším potenciálem.
Přímá cesta: Anarchofeminismus v každodenním životě
COOLna 
Napsat komentář