Zmínila jste velké filmové produkce. Často se k nim váží přísné smlouvy o mlčenlivosti. Máte s nimi taky zkušenost?
Ano, většinou během natáčení ani nemůžete něco natočit na telefon. Platí to i pro castingy. Zpětně jsem zjistila, že jsem byla na castingu právě na druhého Borata a tam jsme všichni podepisovali mlčenlivost pod pokutou milion dolarů.
Ty castingy jsou tajné, když jste to zjistila až zpětně?
To se stává, že v zahraničí dělám casting a nevím konkrétně, o co jde. Teď jsem například dělala “Untitled Hong Kong Project”. Většinou je tajný název a vy víte třeba jen jména produkční společnosti, castingového režiséra a pár hlavních hvězd.
V knize narážíte i na sociální sítě, obejde se dnes herečka bez followerů?
Začínající těžko a možná to už platí i v Česku. V Hollywoodu jsem to ale pozorovala déle. Jak modelky a influencerky díky úspěšnému Instagramu získají role častěji než herečky.
Vy sama profil na Instagramu máte.
Ale nebyla jsem moc aktivní, do loňského roku jsem s tím měla velký problém. Nelíbí se mi, jak ta platforma funguje a obecně mi vadí sláva lidí, co nic neumí. Chci obdivovat Lady Gaga, protože umí zpívat, ne nějakou holku, co si umí vyfotit zadek.
To zní jako věta, kterou by pronesla vaše Anna z knihy. Chtěla byste, aby byla pro mladší dívky inspirací?
Doufám, že když se budou věci, které Anna v knize říká, častěji pronášet nahlas, ženy se ve společnosti budou mít lépe. Sleduju to okolo sebe už teď. Mladší holky si dokáží lépe říct, co chtějí a co ne. Nebojí se stát za svým názorem a jasně upozornit, když se vůči nim někdo chová nefér nebo se dokonce snaží nějak nárokovat jejich tělo.
Pak to četl i padesátiletý kamarád, novinář z Ostravy, tam jsem se trochu obávala reakce a on se mi přitom normálně svěřil, že ho trápí stejné věci jako Annu.
Například?
Očekávání od společnosti, konvence. To, že ženy dlouho mlčely, vytvářelo silný tlak i na muže. Být těmi alfasamci s milenkami a zároveň schopností zabezpečit rodinu… A teď z toho máme krizi maskulinity.
Jednoduchá tedy situace nakonec není ani pro jednu stranu.
Ne, ale když si vzájemně řekneme, co chceme a co potřebujeme, tak se to třeba zlepší.
Třeba i v posteli? Sexu se v knize rozhodně nevyhýbáte.
Když jsem vyrůstala, tak mi nikdo neříkal, že sex je normální. Spíše naopak. Přitom lidem prospívá, tak proč o něm nemluvit? Kašlu na to. Je mi třicet, nejvyšší čas naučit se, že když něco chci, tak si o to řeknu. To, že jsem feministka, neznamená, že nemám ráda sex.
Hyperkorektnost přitom sex z veřejné diskuze tak trochu vylučuje.
Lehce to může sklouznout k nějakému diktátu, jaký je třeba v USA v rámci velkých filmových produkcí. Veřejně se tam tváří, jakoby pomalu neměli pohlavní orgány, přitom se ale asi pod povrchem stále dějí věci, které nejsou v pořádku.
Je to tenká hranice. Jak ji vnímáte vy?
Chci mít možnost flirtovat. Vymazat fyzično z našich životů nemá smysl. Když mě můj kolega v divadle, kterého znám dvacet let a jsme přátelé, štípne do zadku, tak ho nepoběžím udat. Ten vztah tak ale musí být nastavený. Oboustranně. To je podstatné.
Těch aktuálních témat je v knize hodně, je ještě nějaké, které se vám do ní nepovedlo vměstnat?
Okrajově tam narážím na potraty a taky mě zajímají sexuální traumata z dětství. Myslím, že je má mnohem více lidí, než víme. To samé platí pro znásilnění. Nevěřím tomu, že s ním má zkušenost jen jedna dívka z deseti. Řekla bych, že skoro každá žena v mém okolí zažila nějakou formu sexuálního nátlaku.
herečka Alena Doláková
COOLna 
Napsat komentář