COOLna

Když se podíváme na produkci Slav Memes často komentovanou a sdílenou Čechy jako poleno, nemůžeme zapírat, že obyvatelé Bulharska či někdejší Jugoslávie jedli a pili v 90. letech podobné věci jako my, pohybovali se v podobném kulturním prostoru ohraničeným háčkovanými přehozy přes všechny kusy nábytku. Měli bychom se za to stydět? Nemyslím.

Právě stránky jako Squatting Slavs in Tracksuits posilují vědomí jakési vzájemnosti a kulturní hrdosti východní Evropy, která byla a je často předmětem (přinejmenším) přezíravých pohledů. Znásobováním stereotypů o slovanských národech (pijí, nosí všude šusťákovky, zavařují, jí samé uzeniny) na nich roste vědomí vlastní okrajovosti. Když ale své údajně diskreditující nedostatky uznáme, můžeme na nich zároveň vybudovat úctu. Ve světě, ale i ve vztahu k sobě samým.

Slovanské memy nenaskakují na rostoucí národovectví napříč (nejen) východoevropskými státy, ale naopak hledají, co máme společného. Dokonce tato memová kultura dokázala do určité míry umenšit spojení hardbassu s ultrapravicovou scénou. Hlavně nám ale připomíná, odkud pocházíme. Je v tom pouze trocha patosu – důležitější jsou nadhled a ironie, tedy něco, co jen těžko vybudí nacionalistické přesvědčení, že je někdo lepší než ten druhý jen na základě místa, kde se narodil.

Na jim věnovaným stránkách vzniká neukotvená identita jakéhosi gopnika Evropy – bezprizorního, neukázněného, chudšího a divokého obyvatele sdíleného prostoru. Slabosti se přetvářejí na přednosti, parodují se stereotypy či skutečné sociálně-patologické jevy jako alkoholismus.

„Lidé v ulicích východoevropských měst se museli stát vítězi – tedy ukončit vládu svých úpadkových režimů –, aby z pohledu studené války mohli stanout na straně poražených,“ píše Michal Špína v eseji Postkomunismus: My, Východoevropané z loni vydaného sborníku časopisu A2. Rozporuplnost situace, v níž se se ocitli postkomunistické země během a po pádů svých režimů, plodí potřebu nejen ekonomické emancipace, ale i té kulturní. Snad k ní může vést cesta právě přes memy, díky kterým se nemusíme stydět za svoje šusťákovky a nakládané okurky. Ironické obrázky navíc často mají mezinárodní dopad a tak se může stát, že se najednou stává východní estetika sexy.

Polský spisovatel Ziemowit Szczerek se ve své eseji zamýšlí, že Slované jsou možná jako brambory, „které je potřeba teprve zalít omáčkou, osolit a přidat k nim nějaké maso nebo veganský masoid“. Pravděpodobně. A slovanské memy mohou být přílohou k těmto bramborům, kterou si uvaříme konečně sami a pro sebe.

Štěpán Šanda & Jakub Jetmar & Ondřej Sliš