COOLna

Výchova je pro společnost klíčovou záležitostí. Ač se nám moderní biologové snaží namluvit, co chtějí, drtivou většinu stereotypů a světonázorů se dítě učí. To, do jaké míry se je skutečně, je dáno nejen tlakem společnosti, ale i individuálním prostředím a zkušeností. Jedná se vždy o interakci jedince a stereotypu.

Podle toho, jak vypadá společnost tedy můžeme odhadnout, jaký bude pro jedince ten balíček stereotypů, aby se mohl ve společnosti uplatnit. Žijeme v hierarchizované společnosti, kde přežití znamená přijmout nelegetimní autoritu.. Anonymní hlas, který nám každý den říká, co máme a co bychom měli. Ve společnosti, kde uplatnění se znamená být lepší než ti ostatní, sám se stát nelegetimní autoritou a z pozice moci rozhodovat o životech „těch slabých“ pod sebou.

K tomuto cíli státu (jež je výkonnou složkou represivní mašinerie dohlížející nad našimi životy) slouží bezpočet institucí, společnosti pak bezpočet vlastních stereotypů. Dítě je většinou už odmala vedeno k podřízení se nelegitimní autoritě.

V rámci nukleární rodiny může být vrženo do nerovného vztahu s rodiči, jejichž zákazy a příkazy jsou první ranou bičem na záda přirozeně neautoritářského a spravedlivého dětského nahlížení na svět. Další rána přijde ve škole, z rukou učitelů/ učitelek, kde není prostor pro vysvětlování a diskuzi nad smyslem vykládaných věcí. Každodenní dril se bude jen hodit, aby z dítěte vyrostl schopný a poslušný zaměsntanec/ zaměstnankyně..

Přímá cesta: Anarchofeminismus v každodenním životě