V Severní Koreji se dají koupit menstruační vložky jenom na černém trhu, ale jsou relativně drahé. Žena, se kterou jsem mluvila, žila kdysi v Pchjongjangu a přístup k nim měla. Pak je ale stát přesunul na sever a jejich životní úroveň klesla a k vložkám neměla přístup. Udělala si bavlněné polštářky, které prala, jenže v létě je v Koreji vlhko a v zimě zima, takže je nedokážou pořádně přeprat, což je problém. Ženy také používají suché papíry nebo gázy. Říkala ale, že nakonec bylo pro ni lepší, když žádnou menstruaci kvůli svojí podvýživě neměla, což tak má spousta žen a možná je to v panujících hygienických podmínkách vlastně dobře.
V Severní Koreji neteče teplá voda, ani těm nejvýše postaveným. Studená voda navíc v zimě často zamrzne a Severokorejci tak zůstávají úplně bez vody. Představte si, když v takové situaci musí řešit přepírání savých ubrousků.
Zdravotnictví v KLDR vůbec nefunguje, nemají ani dostupnou anestezii a možnost sterilizovat věci. Nemocnice jsou závislé na dávkách od státu, a když stát doktorům například nedodá rukavice, nemají je. Ale domácí doktoři si rukavice můžou sehnat v Číně nebo na černém trhu. Domácí porod je tak v zemi strašně drahý, což je bizarní, ale je bezpečnější. Jít v KLDR na potrat není ani nelegální, ani legální, je to šedá zóna. Nemanželský styk je nelegální, ale dost žen se živí prostitucí. A hodně žen je obtěžováno v práci. V KLDR je navíc velmi rozšířené sexuální násilí, takže nechtěné těhotenství je velmi běžné. Bezpečnější je jít ale na potrat k doktorovi domů než do nemocnice. Kdyby šla žena do nemocnice, bude tam mít horší hygienu než doma.
Každý člověk mluvil úplně jinak. Třeba učitelka mluvila velmi vznešeně, zatímco dělník jako dlaždič. Učitelka byla z ideologicky smýšlející rodiny, dělník naopak ne. Od dělníka jsem se snažila zjistit, jak to funguje při vojenské službě. Vojna v KLDR trvá deset let. Řekl mi, že vojáci mají zákaz sexuálního styku, aby je nerozrušoval od budování státu, takže je velmi rozšířená homosexualita. Zpovídala jsem taky vysokoškolačku z vrstvy severokorejské zlaté mládeže a z jejího povídání nešlo vůbec poznat, že žila v KLDR.
Bohužel nemám rozhovory s nikým z nejnižší společenské kasty, protože ta se ze Severní Koreje nedokáže dostat. Útěk z KLDR stojí od pěti do sedmi tisíc eur (zhruba 131 až 183 tisíc korun, pozn. red.). Všichni uprchlíci mi dávají souhlas s publikací rozhovoru a poskytuju jim autorizaci, takže zodpovědnost je na nich. Stejně se ale snažím dělat maximum pro to, aby nebyli dohledatelní. V KLDR totiž fungují třígenerační tresty a já nechci kvůli špatné anonymizaci někomu ublížit.
koreanistka Nina Špitálníková
COOLna 
Napsat komentář