COOLna

Kern má chytlavý vypravěčský styl, zručně propojuje vlastní příběhy se studiemi a poznatky feministických autorek, aktivistek, urbanistek a geografek. Její kniha je jako průlet životem moderní městské ženy ve všech jeho aspektech. Osobně oceňuji fakt, že se vymaňuje z vnímání feminismu jako pouze ženské otázky. „Na každém chodníku, po kterém tlačím kočár, se ptám, jak tenhle chodník slouží osobám se zdravotním znevýhodněním nebo starším lidem. Při každém hledání bytu, který bych si mohla dovolit, se ptám, jestli by takový zaplatil i člověk jiného etnika.“ Kern si uvědomuje své privilegium bělošky a směřuje k intersekcionalitě. Vaši životní trajektorii a množství šancí, které v životě máte, totiž definuje váš gender, ale i národnost, plat, vzdělání nebo fyzická atraktivita. Překonává tak i úsilí Evropské unie v devadesátých letech, která se v rámci tzv. gender mainstreamingu snažila hledat dopady politik na muže a ženy a snažila se je vyvažovat.

Moje mentorka urbanistka Eva Kail, která nemalou měrou přispěla k plánování Vídně, mi jednou řekla: „Když se u nás gendery politicky zrovnoprávnily, začali jsme mluvit o férově sdíleném městě.“ Takové město si uvědomuje, že existují různé životní styly a trajektorie. V tom se obě Kail a Kern shodují – obě pragmaticky vysvětlují, proč feminismus otevírá cestu nejen ženám, ale i ostatním dosud podreprezentovaným skupinám lidí v městské společnosti.