Čeho si momentálně všímáte na sociálních sítích? Co je podle vás trendem?
Z dlouhodobého hlediska mě fascinuje, že mladí dneska dokážou zpoplatnit vše, co dělají. Svůj placený obsah sdílejí například na platformě Patreon.com. Ostatní ho vidí jen v případě, že za něj platí. Autoři obsahu si určují cenu a na konzumentech je, jestli ji budou ochotni zaplatit. Je to velmi podobné platformě OnlyFans, která je v Americe populární u dívek, které zde sdílejí svá nahá těla. Mnohé z nich si takhle vydělaly na barák.
Kam chodí ti, co nekoukají na těla?
Všiml jsem si i toho, jak je populární nasdílet na Twitteru číslo účtu s nějakým problémem. Něco ve smyslu: „Ztratila jsem čočky, protože jsem byla na hrozný kalbě, po třech dnech jsem se probudila a nemám je. Stojí dvojku, kterou nemám na účtu, takže kdyby mi náhodou někdo hodil nějakou korunu, budu moc ráda.“ Do dvou hodin holka sdílí výpis z účtu, kam ji kámoši posílají aspoň pade na čočky.
Mluvil jsem o tom i s Asociací českých neziskových organizací. Oni měli problém získávat dárce z mladých generací a žili v tom, že mladým nepřijde normální za věci platit, protože žijí v době internetu, kde je všechno zadarmo. To je špatný pohled.
Jak to?
Netflix něco stojí, HBO něco stojí, Apple Music něco stojí, do toho podporuji pět tvůrců na Patreonu a někoho sleduji na OnlyFans. I mladí lidé jsou zvyklí za věci platit, akorát jinak. Vtipný bylo, když měl kamarád narozeniny a dal na net číslo svého účtu s tím, že miluje Hanáckou vodku. Napsal, že jestli mu chce někdo popřát, ať mu pošle desetikorunu. Takhle vybral čtyři stovky.
To není moc.
Není, ale ukazuje to sílu internetu. Nebo mám jednu online kamarádku, která má na Twitteru účet Anča v mekáči. Té lidi běžně posílají peníze, aby si u meka mohla koupit nějaké meníčko, které pak ohodnotí. Anča má přes šest tisíc followerů, kteří nade vší pochybnosti milují McDonald’s, ale ta firma toho vůbec nedokázala využít. Psal jsem o tom do jejich agentury, ale zapadlo to. Tím se dostáváme k tomu, že lidi v Česku velmi podceňují sílu Twitteru.
Pro koho je tato síť nejatraktivnější?
Například Jindřich Šídlo tam má 247 tisíc sledujících, Miloš Čermák 138 tisíc. Jejich sledující určitě nejsou jen samí novináři, jak jsem někde slyšel. Jde po nich cílová skupina, jako je můj taťka, padesátiletý člověk s vysokoškolským vzděláním a vyšším postavením ve firmě, který vnímá Twitter jako zajímavý informační kanál. Vedle starších a vzdělanějších uživatelů tam čím dál víc chodí studenti. Automobilky, produktovky, fashion nebo foodie značky tam při dobré komunikaci můžou rozjet nemálo zajímavou hru.
Za nás Facebook začínal, ale teď už je rozjetý tak, že mladí utíkají na Twitter. Týká se to žáků základních škol i studentů ze středních. Dospělí se teenagerům smějí, že jsou na Twitteru depresivní, smutní, fňukají, řeší divné věci, ale to přece k pubertě patří.
Teenageři na Facebook nejdou, protože tam jsou jejich rodiče, kteří by si to tam přečetli. Svoje věci by si mohli říct na Instastories, ale ne každý má rád svůj hlas. Dřív tuto funkci plnily blogy, chaty a svým způsobem třeba i ICQ, dneska je to Twitter.
Překvapením pro mě bylo, jak milují drogy. Sociální sítě jsou dneska plné fotek, kde děcka mají najetý oči a fetují live. Mají kvůli tomu druhé nebo třetí účty na Instagramu, které si zřídily jen proto, aby mohly sdílet, jak jsou někde na párty. Pokud se to dělo dřív, nebylo to vidět, kdežto dneska je to mainstream. Ty si nedáš? Tak seš divnej.
influencer Jonáš Čumrik
COOLna 
Napsat komentář