COOLna

S kolegy z Floridy jsme si z toho na jednom semináři dělali legraci a říkali jsme, že do těch 75 let je to střední věk a pak nastává zralost. Ale musím kriticky přiznat, že přece jen to není vždycky zas tak růžové. Moje maminka říkávala: „Geriatrům se to povídá. Když je vám čtyřicet, nevíte, co obnáší být šedesátníkem, nebo dokonce osmdesátníkem. Vy byste měli začít život tak od stovky a potom mládnout. Teprve kolem té šedesátky byste poznali, co to vlastně to stáří je…“ A asi je to pravda. Nicméně otázka, kdy začíná stáří, vůbec není školácká, ta je vyloženě povinná. Záleží na tom, jak u koho a z jakého úhlu pohledu. Pro cestovní kanceláře je to věk 55 let. Pro nás s manželem bylo milým překvapením, když jsme si vybrali krásnou, a i docela drahou dovolenou a nečekaně jsme na ni dostali seniorskou slevu. Z hlediska důchodového zabezpečení je to věk 60 let, ale to se teď samozřejmě posouvá. Z pohledu statistického je to 65 let a více. Světová zdravotnická organizace (WHO) vysloveně říká, že žádný věk by neměl být důvodem k jakémusi nálepkování. Protože skutečně záleží hlavně na tom, jak se kdo cítí, jak se začleňuje do společnosti. Není dobré nikomu podsouvat věk jako diskriminující faktor. Tento pohled nám bohužel trochu deformovalo několik dekád totalitního režimu, kdy se používaly termíny jako „zasloužilý odpočinek“ a razila se teorie, že o staré se mají postarat ti ostatní. Je potřeba si uvědomit, že za svůj život jsme zodpovědní až do své smrti.

Člověk má potenciál dožití kolem 120 let života. Zatím je to ale jen jakási teoretická naděje, protože lidí, kteří tohoto věku dosáhli, je na světě zatím jen velmi málo. Reálně se u nás dožíváme kolem 80 let věku. Muži sice žijí celkově kratší dobu, ale delší dobu ve zdraví (jejich naděje na dožití je necelých 76 let, ženy se mohou dožít v průměru téměř 82 let). Ve zdraví se totiž dožíváme zhruba šedesátky, muži pak tedy mají dalších 15 až 17 let nějakou nemoc nebo nemoci. Ženy žijí s nějakým postižením či zdravotním problémem i více než 20 let. Ovšem zcela jistě se to bude rychle měnit. Když totiž sledujeme aktivitu žen ve smyslu péče o své vlastní zdraví, je ve srovnání s muži mnohdy velmi výrazná. V současné době se například uvažuje nad tím, do jaké míry je délka dožití ve zdraví ovlivněna i počty porodů a těhotenstvími obecně.

Nikdo nevíme, co bude. V poslední době se ukazuje, jak obrovský problém jsou například zoonózy (infekce přirozeně přenosné mezi zvířaty a lidmi). Tvoří 60 až 70 % všech infekčních onemocnění a ty, které se mezi námi objevily v poslední době, jako SARS, MERS nebo aktuálně SARS-CoV-2, jsou již problém. Kdo ví, jak tyto choroby nakonec ovlivní ukazatele mortality (úmrtnosti). Navíc mohou přijít jiné, a daleko nebezpečnější nemoci. Pokud však budeme zdraví jako dosud, do poloviny století bude 10 % populace osmdesátiletých a starších. (Před 25 tisíci lety, v éře lovců mamutů, kdy po celém světě žilo v malých tlupách jen sto tisíc lidí z rodu Homo sapiens, se dospělí lovci dožívali i více než 50 let, přesto byl průměrný věk jen něco přes 30 let. Hlavním důvodem však nebyly nemoci ani úmrtí při lovu a v bojích, nýbrž vysoká dětská úmrtnost. Porod byl velmi rizikový i pro ženu a bylo to také zatím naposledy v historii, kdy průměrný věk mužů (32 až 35 let) byl vyšší než u žen (27 až 30 let). Ještě v 17. století byl muž ve věku 35 let označován za „starého“ a ve 42 letech za „kmeta“. V roce 1873 byl v českých zemích průměrný věk žen 37,3 a mužů 33,9 roku. V roce 1900 už to bylo 47,8 a 40 let. Dnes je to 81,1 a 75,1 roku a celosvětově 73,1 a 68,6 roku.)

Žádná nemoc není zcela typická výhradně pro stáří. Čili o žádné se nedá říci, že je onemocněním vyššího věku, jako se to často přisuzuje třeba demenci. Umíráme v důsledku poruch různých systémů. A u každého stárnou jinak rychle. I infarkty nebo cévní mozkové příhody, jež vznikají kvůli postižení cévní soustavy, přicházejí u někoho daleko dříve než v 70 či 80 letech. Na druhou stranu prevalence (obecné rozšíření) většiny chronických chorob stoupá s věkem. Někdy je ten nárůst lineární (pozvolně stoupající přímka), třeba jako u cukrovky nebo cévní mozkové příhody, jindy exponenciální, jako u demence. Každých pět let se riziko demence zdvojnásobí. A je typické, že ve vyšším věku mají lidé více různých diagnóz najednou. Toto nahromadění je významné zejména po osmdesátce, což ovlivňuje soběstačnost těchto lidí. Kumulace různých faktorů totiž vede k poškození orgánů a vzniku takzvaných geriatrických syndromů, jimiž v tomto věku trpí tři čtvrtiny i více pacientů.

Kdysi jsem měla přednášku na téma Sexualita ve vyšším věku. Začínala jsem ji otázkou, jaké je pro seniora nejnebezpečnější místo. Dávala jsem na výběr dílnu, moře, skálu, nebo postel. Tu poslední možnost samozřejmě nikdo netipoval. Přitom postel představuje nebezpečí jak z hlediska užívání některých léků, například ke zvýšení potence (při užívání i jiných léků je zde navíc nebezpečí lékových interakcí), tak i kvůli riziku nákazy pohlavními chorobami. A při delším upoutání na lůžku hrozí už zmíněná ztráta svalové hmoty. Za jeden týden tam přijde senior o tolik svalů, že to lidově řečeno nerozchodí ani za tři měsíce.