COOLna

Z našich životů se v zájmu vyšších zisků a lepších pozic vytrácí hra a zábava. Není pravda, že hra a zábava se z našich životů vytratila z důvodu nedostatku času. Příčinu jejich absence je možné hledat v rozdílném očekávání od jedinců v závislosti na věku. Protože jsou dospělí „dospělými“, neočekává se od nich, že si budou hrát. Co to ale znamená být „dospělý“? Vypovídá toto označení vůbec o něčem?

Hra a zábava by tedy neměly být doménou dětí, protože užívat si život a bavit se při tom by měl mít právo každý z nás.

Jedním ze základních principů, na kterých je vystavěna koncepce revoluce všedního dne, je diskuze. Důvodem, proč na diskuzi klademe takový důraz, je, že jejím prostřednictvím můžeme své myšlenky permanentně podrobovat kritickému nahlížení. Naše myšlenky a názory nejsou a ani by neměly být konstantní a je jedině dobře, pokud se mění pod vlivem vzájemné interakce aktérů či aktérek. Samozřejmě tím nemyslíme slepé přejímání názorů od ostatních, důležitým bodem je vyjádření názoru každého zúčastněného. To, jestli se na základě diskuze změní či nikoli, záleží na dané situaci. Diskuze nám může zároveň pomoci verbalizovat naše myšlenky a rozvíjet vyjadřovací schopnosti. S tím souvisí poměrně častý problém strachu z neznalosti. Mnohdy se bojíme prezentovat vlastní názor, pokud si nejsme jisti/é, že je „tím správným“, nebo se dokonce bojíme zeptat, pakliže něco nevíme. Děti s tím většinou problém nemají.

S výjimkou tabuizovaných témat (které každé dítě může vnímat různě v závislosti na prostředí, ve kterém se pohybuje) se zeptají téměř na cokoli. Problém nastává ve chvíli, kdy na otázku dítěte je odpovídáno z pozice „dospělého“ a jeho autority. Domníváme se, že vztah mezi „dospělým“ a dítětem by měl být postaven taktéž na principu diskuze. „Dospělý“ člověk by neměl vnucovat dítěti své názory, ale naopak by se měl snažit na věcech s dítětem dohodnout, a to i ve chvíli, kdy je zcela přesvědčen o své „pravdě“. Plně si uvědomujeme složitost situace, kdy například dítě se chce dívat na některé pořady v televizi a jeho rodičům se to nelíbí, protože podporují genderové stereotypy či konzumní a mocensky podmíněné uvažování. Je třeba nalézat společná východiska a ne něco zakazovat z pozice autority. Velmi významná je též diskuze v partnerských a přátelských vztazích. Častým neshodám, které mohou eskalovat v hádku, je možné předejít včasným vyjasněním si pocitů. Pokud nám na druhém něco vadí nebo nás něco trápí, není dobré to dlouhodobě to přecházet, protože z malé neshod se po čase může stát neřešitelný problém. V diskuzi mezi partnery by měla být zahrnuta i témata intimního charakteru, ať už intimní soužití, tak i niterné stavy, například deprese.

Do své úpravy zevnějšku, ať už jde o odívání či líčení, bychom si neměli /y nechat mluvit a neměli/y bychom se řídit ani diktátem módních časopisů vzhledem k našim postavám.

Přímá cesta: Anarchofeminismus v každodenním životě