COOLna

Zatímco my se bojíme, právem, další vlny koronaviru, stejní lidé jako my se v Afghánistánu bojí mnohem, mnohem horšího konce léta. Zatímco my se obáváme tak maximálně zavřených divadel, koncertních sálů nebo restaurací, v Afghánistánu se bojí o holé životy. Ve srovnání s lidmi tam máme tady opravdu luxusní problémy. Myslím, že se tomu odborně říká problémy prvního světa.

Nicméně Afghánistán se stává dalším významným milníkem kolapsu ideálů Západu. Dvacet let na transformaci společnosti, to už je skoro srovnatelné s těmi našimi třiceti lety postkomunistickými. A teď si představte, že se to vše má vrátit nazpátek. A to naše totalita, jakkoli byla hrozná, byla stále nic ve srovnání s totalitou, která čeká Afghánistán. Veřejné mlácení, sekání rukou, kamenování, popravy, tupení žen, o zákazu hudby, tance a o pálení zábavních parků nemluvě. Věřit Tálibánu, že bude jiný, je asi jako věřit alkoholikovi, který má sám nerušeně a zadarmo k dispozici celou hospodu i s barem.

Vezměte si, kolik se toho za posledních třicet let změnilo u nás a v nás. Jistě, nebyla to vždy procházka růžovým sadem, ale snad ani komunisté by návrat před rok 1989 nechtěli. Nicméně dvacet let Afghánistánu nyní bude soustavně a násilně gumováno, ryto držkou v zemi. A nejen dvacet let, ale také přes dva biliony dolarů, které Spojené státy do této země nalily na její stabilizaci a demokratizaci. To je více než osminásobek českého HDP z roku 2019 (ten činil 250 mld. dolarů).

Přesto to nic nezmohlo. Ani ta armáda, kam podstatná část amerických peněz, výcviku a výbavy plynula, nebyla schopna nejen zabránit vzestupu Tálibánu, ale dokonce jej ani přibrzdit. A to se jedná o Tálibán, všemi možnými způsoby pronásledovanou a skoro celým světem nenáviděnou organizaci.

A nejedná se jen o peníze. Afghánistán byl v přímém zájmu amerických prezidentů, tedy nejmocnější síly planety. Měli ho na stole denně – a přesto nic nezmohli. Těch porad, té inteligence, těch odborníků na slovo vzatých – a nic z toho. Byl pod drobnohledem tisku, armády, tajných služeb – a ty nebyly schopny podobný vývoj nejen předvídat, ale očividně ani teoreticky předpokládat. Pokud tedy ani taková obrovská síla nebyla schopna ustanovit stabilní demokracii a aspoň základní lidská práva, jaká naděje je zde pro ostatní země? Jaké ponaučení, jiné než letargické, z toho plyne?

Demokracii se však nepodařilo exportovat skoro nikam. Až na jednu významnou výjimku: a tou je naše část Země, střední Evropa. Jsme tak stále jediným regionem na světě, kde se (znovu) uchytil nejen kapitalismus, ale i demokracie.

Jenže když se podíváte, co se děje nejen s Polskem – a zejména s Maďarskem –, měli bychom si uvědomit, jak křehkou věc zde, v Bohemii, máme. A měli bychom si toho strašně moc vážit.

Tomáš Sedláček