Ricardo Gil nebere ždímání mlhy jako šanci pro chudé dostat se z bídy, ale jako šanci pro sebe dostat se k bohatství. Od roku 2011 v africké výspě Španělska na Kanárských ostrovech pracuje na tom, aby se voda z mlhy stala prémiovým pitím. Lahvuje ji a jako spolumajitel firmy Niebla Atlántica ji při ceně 2,5 eura za půllitr prodává pod jménem Nubia, což bychom do češtiny mohli převést jako Oblakia. „Je to ta nejčistší voda, jakou si dovedete představit. K ostrovům ji přinášejí větry z hloubi Atlantiku. Jsme první pevnina v jejich cestě. V mlze tak není žádné znečištění, které později nachytá nad Afrikou a Evropou,“ líčí Gil.
Přesto má jeho produkt problémy s tím, aby se zařadil do kategorie „ekologická voda“. „Na úřadech na nás často koukají jako na mimozemšťany, protože kategorii vody z mlhy nemají v tabulkách, a tak nás zařazují do nižší jakostní skupiny, než je pramenitá voda,“ směje se s tím, že jako pionýr v oboru musí dalším ve španělské a potažmo v evropské legislativě vydobýt prostor.
Na rozdíl od natažených sítí v rozvojovém světě jeho firma chytá mlhu ve 3D. Staví na ta nejlepší místa jakési dva metry vysoké kvádry ze síťoviny, které dle jeho slov zachytí více kapek.
Obracejí se na něj různé neziskovky s žádostí o radu, ale on říká: „Nejlepší, jak dosáhnout rozvoje, je dělat byznys. Projekty, které znám z Latinské Ameriky, se často nedotáhnou. Jenom podnikání to tlačí dál, aby se to skutečně začalo používat.“
Předpokládá, že se objeví byznysmeni i v jiných pobřežních zemích s vhodnými podmínkami. Ví například o minipivovaru Atrapaniebla (česky Mlholapka), který u chilské La Sereny vyrábí chmelový nápoj z mlhoviny.
COOLna 
Napsat komentář