COOLna

Mám já to ale život: Každý mě jen využívá, ale běda, když sama něco potřebuju – to najednou nikdo nemá čas. Taky nic nestíhám, všechno mi padá na hlavu a vždycky, když mám konečně čas jít ven, je vedro nebo prší.

Tak to byla sebelítostivá verze. Teď ještě jedna, silácká: Nikoho nepotřebuju, se vším si poradím sama. Kdo mě naštve, s tím už nikdy nepromluvím. Všichni lidi jsou všiváci, využívat druhýho, to umí, ale aby to nějak vrátili, to nikdy. – Aha, tak jsme zase skončili u sebelítosti. (Asi to nebude náhoda, ale to by byla už jiná pohádka.)

Tento Psychologický zpravodaj navazuje na tři předchozí a stejně jako ony se zabývá toxickými slovy. A že jsem jich v prvních dvou odstavcích nahromadila – čistě pro studijní důvody, o mně to ve skutečnosti nebylo, aspoň tedy doufám:)

Naskočilo vám třeba hned při čtení, která slova dělají z těch vět takovou bídu, slzavé údolí a osamělost?

Tohle jsou toxická slova a jejich rodina:

Každý – všichni – nikdo

Všechno – nic

Vždycky – nikdy

Všude – nikde – nikam

1) Kvůli nim často není pravda, co říkáme. Není pravda, že mě KAŹDÝ využívá – i kdybych byla ten typ, co se nechá, našla bych ve svém okolí lidi, kteří mě nevyužívají. Není pravda, že nic nestíhám, dneska jsem stihla to a to, když jdu ven, bývá i normální počasí, nejen vedro nebo pršlavo. A tak dál.

2) Vedou k beznaději a apatii. Všichni mě využívají? – Já chudáček malý, to mám kolem sebe lidi, a nebude to lepší, když jsou všichni takoví. Nikdy nic se mi nepovede, nic nestihnu? – Tak na co se snažit? Všichni jsou všiváci? – Nikomu nevěřím, na nikoho nespoléhám, čekám jen to špatné. A jaké asi vztahy z takového postoje pojdou? (V obou smyslech toho slova.)

Nic, nikdo, nikdy, nikde, nikam, všechno, každý, vždycky, pořád – zevšeobecňující slova, která nám v hlavách vytvářejí neplatný obraz vnějšího světa.

„Nikdy mi s ničím nepomůžeš.“
„Pořád máš nějaký připomínky.“
„Mně se nic nedaří.“
„Nikam se nedá jít.“

Podle tohoto pokrouceného obrazu my pak ovšem cítíme a jednáme. Z toxických slov se nezrodí pravda ani láska.

Učte se konstruovat myšlenky a věty třeba i delší, ale pravdivé: „Každý mě jen využívá, ale nikdo mi nepomůže“ –> Připadá mi, že mě Karla jen využila. Ale každý to určitě nedělá. Někteří lidé jsou sice dost neochotní, ale dost známých mi pomůže, když potřebuju.

Prostě „nikdy neříkej nikdy“:)

Michaela Peterková