Všichni jsme omylní (takový už je člověk) a chybami se učíme. Oba. Toto slovo je klíčové.
Dáme-li někomu důvěru a on nás zradí, po této zkušenosti už nejsme stejní jako dřív. Pamatujeme si totiž, i kdybychom nakrásně nechtěli, CO se stalo i KDO to způsobil. Pamatujeme si, JAK moc nás to bolelo a ŽE už to nechceme zažít znovu. Zkrátka: Emocionální zápis nemůžeme už nikdy vymazat. Jsme jako prkno, do něhož někdo vrazil hřebík. Už tím činem ho navždy změnil. Sice je možné ten hřebík následně vytáhnout, ale stopa v nás už navždy zůstane a nikdy se zcela nezacelí.
Naší přirozeností je neopakovat to, co vedlo k bolesti. Kdo se jednou dotkl nabitých drátů na zem spadlých, ten od té doby obchází obloukem cokoli, co zavání elektřinou. Trvá dlouho, než se bolestná zkušenost uvolní. A tak je to i po zranění ve vztahu. Potřebujeme totiž nejen věřit, ale být přesvědčeni, že ten, kdo nám jednou ublížil, to neudělá podruhé. Že se stal v určitém smyslu jiným člověkem. Tím, o kterém jsme byli přesvědčeni už prve. Než nás zradil.
First class
COOLna 
Napsat komentář