Těžkosti nezatracujme. Inspirujme se v přírodě. Bouřka je příčinou, proč stromy zapouštějí kořeny ještě hlouběji. Ano, díky hromům a bleskům se stávají stabilnějšími. Stejně tak i my, lidé, v těžkých chvílích lépe poznáme, o koho se můžeme opřít. Máme-li člověka, na kterého je spolehnutí, máme v něm poklad.
Skutečně intimní vztah, zdobící pravé přátelství či partnerství, je založen na zvláštním pocitu bezpečí, kdy člověk nemusí před druhým nic skrývat. Je to ta chvíle, kdy se může duševně nebo emočně obnažit a zjistit, že mu druhý neubližuje. Také že chápe, že chce-li být někdy milován, musí i sám milovat. Pak má pro druhé obrovskou hodnotu. Je jim totiž skutečně blízký. A to i kdyby byl fyzicky tisíce kilometrů vzdálený.
Podpora druhého člověka je vůbec nejúčinnějším nástrojem proti stresu a strachu. Podpora dává člověku pocit, že v tom není sám. Podporovaní lidé se cítí silnější, jistější, šťastnější. Statisticky žijí déle než ti, kteří si připadají osamělí a podléhají negativním domněnkám. Pocit, přecházející v přesvědčení, že na nás někomu opravdu záleží, že jsme pro někoho opravdu důležití, že při nás někdo opravdu stojí bez ohledu na to, co jsme pokazili, mnohem rychleji hojí vnitřní rány a vrací člověka zpátky na pevné nohy.
Pozitivní rada má jedno kouzlo. Ukazuje, že z negativní situace vede i pozitivní cesta. Samozřejmě že každý jsme jiný, tudíž to, co je správné podle nás, nemusí být funkční pro druhého. Umožní mu to však naladit se na jiné přemýšlení – konstruktivní. Hledat i jiné, subjektivně bytostnější řešení, pokud mu to naše nebude úplně vyhovovat.
Žijeme v takzvaném duálním či také párovém světě, kde každý problém má své řešení. Ještě nevznikl zámek, ke kterému by současně neexistoval klíč. Důležité je hledat ho. Protože jen tak je možné ho najít. Pokud tak činíme SPOLU, zvyšujeme šanci na to, že se náš blízký člověk nevzdá. A člověka, který se nevzdá, nelze porazit.
Každý se někdy ocitneme v pekle svých vlastních myšlenek nebo osudových událostí. A všichni chceme ven. Přitom nejlepší cesta ven je vždy skrz. Kdo prochází peklem, musí hlavně dál jít. Nezastavovat, jinak se v pekle uškvaří.
Aby to dokázal, ba vůbec chtěl dokázat, musí být nejen podporován, ale i přesvědčen či přesvědčován, že si zaslouží víc – že je hoden lásky. Že to, co prožívá, je pouze kapitola v knize života, která nezhorší, ale utuží vztah. V tom spočívá značná mentální vzpruha.
Žádného člověka nedefinuje to, že zažívá problémy, protože ty potkávají nás všechny. Lidi charakterizuje a odlišuje jen to, jak se k problémům stavějí. Potažmo jak se k problémům blízkého člověka staví jeho okolí. Neopustit blízkého člověka v nejtěžších časech znamená zasloužit si místo po jeho boku i později, v jeho nejlepších časech.
Není důležité, zda jsme „měli pravdu“, když jsme ho varovali, a on se přesto nežádoucím směrem vydal. Přátelství nebo partnerství je cennější než ego a osobní pravda. Lidé jsou chybující bytosti a někdy potřebují nabrat nové zkušenosti. Navíc každé rozhodnutí, tím spíše to, které může být chybné, vyžaduje odvahu. Stát při blízkém zejména v době proher znamená mít dostatek trpělivosti a nadhledu. Pochopit, že co se nám třeba i dopředu zdá jako špatné, může být pro druhého nejlepší, nejkratší, nejsmysluplnější cestou k poznání.
Je snadné druhého zradit, vysmát se tomu, co zkazil, nad cizím neúspěchem si umýt ruce. A naopak je přetěžké být právě tehdy tím, kdo při zlomeném člověku zůstane, i když celý svět odešel. To umí jen skutečný parťák.
Já sám zbožňuji těžké časy. Vím, že pokud v takové chvíli přijdu o člověka, který při mně nedokázal stát, neztrácím.
Petr Casanova
COOLna 
Napsat komentář