COOLna

Co obnáší vaše práce?
Záleží, jestli pracuji pro časopis, nebo pro soukromého klienta. V časopise většinou dostanu konkrétní zadání, modelku, fotografa, popřípadě požadavky inzertních klientů. Podle toho vymýšlím styling. Za ty roky zkušeností už vím, kam vyrazit nakupovat. U soukromého klienta je to jiné. Potřebuji zjistit, na jakou příležitost oblečení potřebuje, jaký je jeho životní styl, jaký má rozpočet, a hlavně – co nemá rád. Nikdy se ho neptám, co má rád. To, co se mu nelíbí, totiž v životě nosit nebude a já to musím respektovat.

Jak podle vás oblečení ovlivňuje, jak se cítíme?
Zcela zásadně. Proto podle mě musí být stylista či make-up artista i dobrý psycholog. Lidé ve věku čtyřicet let a starší ke mně často přicházejí, když jsou zdrceni životem. A potřebují nebo prodělávají nějakou změnu, jejíž součástí je i obměna šatníku. Chtějí třeba omládnout, změnit postoj k sobě samým, výrazně zhubli, jsou po rozvodu, začínají novou životní etapu a podobně. A v tu chvíli přicházím na scénu já, abych jim pomohla změnit i jejich image. Klienty ale vždycky prosím, aby ke mně byli upřímní a hlavně mi nelhali o svých velikostech. Nejsem tu od toho, abych je soudila nebo kritizovala. Musí mezi námi panovat absolutní důvěra.

Jak poznám, co mi sluší?
Že se v tom cítíte dobře. Nekoukejte na trendy. Když si vezmu tenisky a vysoké bílé ponožky, budu u mladých cool, ale starší si nejspíš budou klepat na čelo. Móda je hra. Noste to, co se líbí vám. Nemějte předsudky, nebojte se vyčnívat a trochu experimentovat. Ženám často chybí odvaha a sebevědomí. Neumějí pracovat se svou ženskou energií a raději chtějí splynout s davem. To je velká škoda. A nezapomínejte na barvy! Jsem přesvědčená, že když začneme nosit barevné věci, najednou uvidíme i život barevnější. Také jsem měla období, kdy jsem nosila hodně černou, ale mám pocit, že v tom čase byla i moje duše taková uzavřená.

Existuje podle vás nějaké módní faux pas?
Dnes se trendy už tolik míchají, že asi ani ne. Navíc se všechno nenápadně vrací. Dnešní mladé holky si třeba neumějí představit, že by nosily bokovky. Je ale jen otázkou času, kdy se pas kalhot zase sníží. Nemám však ráda, když si člověk na něco hraje a snaží se být za každou cenu in. Je to totiž vidět pak i na oblečení, které na něm vypadá směšně. Zase je to ale o psychice a o tom, jak se daný člověk cítí. Oblečení podle mě odráží duši.

Myslím, že každý z nás je originál, a nemůžu tak přece říct, že když se nosí šedá, všichni musíme nosit šedou. Druhá věc je, že každý máme jinou postavu, jiné společenské postavení, jiné vnímání světa, a to všechno by měla móda respektovat. Ze všeho nejdůležitější je, abyste se cítili dobře.

stylistka Ruth Šariská