Poslední den rok 2020 znamenal také sbohem pro FarmVille – hru na Facebooku spuštěnou v roce 2009, která na začátku minulé dekády pomohla definovat naše užívání nejlidnatější sociální sítě. Z místa, kam se chodíme zkontrolovat notifikace, se začal stávat prostor, který požírá čas sám o sobě.
Docela primitivní hra FarmVille toho docílila pomocí jednoduchých smyček: když jste svou farmu nenavštívili každý den, chřadla. Za dekádu na sítích jsme si smyčky zvnitřnili víc než poctivě – Instagram denně navštěvuje šest z deseti jeho uživatelů a každý den mu věnují průměrně 53 minut.
Simulace hospodářství ukázala směr i metaforicky, když se lidé stávali rolníky pečující o hospodářství, rostliny a zvířata. Farma byla jejich pouze zdánlivě. Jako všichni rolníci internetu totiž hospodařili na panském, za což platili jako svými daty, mikroplatbami a otravováním ostatních uživatelů Facebooku notifikacemi, aby jim poslali trochu ovsa (právě pro notifikace nebylo před FarmVille úniku ani pro nehrající).
Platformy se za tu dobu staly jedním velkým komplexem práce, dohledu a slastí, který má moc jako státy. Proti nim vedou války nového typu, státy naopak využívají platformy ke svým zájmům – třeba za pomoci takzvaných trollích farem. Spolu se zprávami o nich se digitální farmaření vrací do oběhu zhruba od zvolení Donalda Trumpa. To někteří dávali za vinu právě farmám cizích mocností, aniž by si přiznali, že počínání nás všech na platformách často připomíná jednu velkou trollí farmu.
Obří farmy jsou samozřejmě vlastní modernímu světu – uživí totiž masu, byť často nejsou právě nutričně hodnotné. Snad i proto mají lidé i své zahrádky s vlastními záhonky, které sami okopávají. Takové zahrádky existují i online – lidé si na nich opečovávají svůj koutek internetu přesně podle sebe.
Vypadají často jako malé Wiki, spíš ale jde o polo-veřejné zápisníky, jejichž forma se často podřizuje obsahu, stejně tak jim ale poslouží i sdílený dokument na disku od Googlu. Zemědělskou terminologií připomínají stohy, na které si lidé snáší svoje cennosti, o které nechtějí přijít v nekonečně tekoucích feedech. Na časovou posloupnost příspěvků vůbec nehrají, v tom se liší oproti lineárním blogům – zahrádkáři svoje zápisky často přepisují, hledají nová propojení. Nejsou to tak snad ani tolik zahrádky užitné, ale spíš skalky, které v sobě nesou trvalost, vybízejí ke třídění a tříbení myšlenek.
To je v trollích farmách skoro nemožné. Právě na jejich neutichající hukot, žádostivost a všeobecné informační přetížení jsou zahrádky odpovědí.
„Obrátíte kámen, objeví se kytka, doslova a do písmene. Je to velice vrstevnaté,“ říká zahradník Ondřej Fous obnovující zahradu Karla Čapka. Takhle nějak si představuju správnou digitální zahrádku, na kterou náhodou narazím cestou internetem a strávím na ní vyživujících 53 minut. Čapek by ji určitě taky měl.
Jakub Jetmar
COOLna 
Napsat komentář