Píseň navečer

Kdopak je vlastně
šťastný na světě?
Pojď, zavřem okno,
shrnem záclony
a budeme si vyprávět,
co ty a já.

Když mi však dovolíš,
dám hlavu na tvůj klín
jak před léty.
Ty opět řekneš : spi,
vždy jsi to říkala.
Já dělával, že spím.

Což bylo možno spát,
když vlna klína
prudce odnášela
mé oči přivřené
daleko, bůh ví kam,
a blízko ke tým rtům?

Tak vracejí se zas
v tom tichu bezděčném
výčitky, povzdech, vzlyk,
když osten vzpomínek
probudí na chvilku,
co ty a já.

Jaroslav Seifert

básně