Když jsem před několika lety pendloval mezi přednáškami na fakultě a digitální agenturou, zdálo se mi, že jde o ta nejvzdálenější prostředí. Na jedné straně tiché knihovny a kritické bádání nad společností, na té druhé živoucí kancelář, kofein a Slack.
Postupem času ale začaly zjevné rozdíly mezi akademií a marketingem ustupovat do pozadí. Všímat jsem si začal naopak toho, nakolik si je reklama blízká se sociologií nebo antropologií. Všech se týká, že musí přistávat jako mimozemšťané do neznámých prostředí a v nich se zorientovat. Ať už jde o papuánský kmen nebo definování cílovky, k jejich poznání se používají příbuzné nástroje: od focus groups po individuální sžívání se s novým prostředím.
Filozofie se zase v jedné svojí části zabývá otázkou poznání. Co můžu doopravdy vědět; nakolik lze věřit svým smyslům a předpokladům. Stejné otázky bere vážně a má je ve svých základech design. Ten, když něco navrhuje, své předpoklady rovnou převádí do prototypů, které testuje a upravuje tak poznání podle zpětné vazby lidí. Sokratovský přístup!
Ondřej Sliš




Napsat komentář