Snaha nějak ukočírovat závislost na netu je znamením doby. Zvlášť té poslední, kdy nebylo moc jiných zábav. Ano, ano, všichni víme, že i za lockdownu bylo správné chodit na procházky do přírody, cvičit doma jógu a pilates, malovat obrazy, číst knihy, učit se jazyky, klíčit pšenici… (doplňte sami). Víme to perfektně a pravidelně to opakujeme svým ratolestem. Ať to vědí taky.
Jenže ony to vědí. Za poslední rok to od nás slyšely třistakrát. A taky nás za poslední rok třistakrát viděly, jak nejsme schopné včas vyrazit na plánovaný výlet. Znáte tu situaci: – Děti, tak ve tři vyrážíme. Děti, jste doufám připravené, je za deset tři! – Mami, tak kde jsi, jsou tři pryč, tak jdeme, nebo ne? – Promiňte, potřebovala jsem tady odpovědět v diskusi…
Nakonec je asi fakt na nás rodičích dát tomu celému nějaký smysl a nenechat wifi, aby byla hlavou rodiny. Číst si navzájem, co nás kde na netu zaujalo, nechat si od dětí pouštět jejich oblíbená videa a probrat je společně, ukazovat si vtipy a společně se rozčílit nad hloupými příspěvky. Možná je cestou sdílet v rámci rodiny to, co ostatní s námi sdílejí v rámci internetu. A taky třeba vyzkoušet, jestli zrovna u vás sobota bez netu přece jen občas neklapne, aniž by nejslabší kus rodiny neustále porušoval pravidla.
Karolína Ponocná Kamberská
COOLna 
Napsat komentář