COOLna

Premiér Andrej Babiš svým protipirátským projevem začátkem června nasadil do české předvolební kampaně vyšší obrátky. Jeho hnutí ANO může brát voliče už jen od SPD, KSČM a Trikolory a Babiš tomu přizpůsobil rétoriku. Nejde o moc procent, ale jejich zisk může být klíčový pro celkové volební vítězství. A řekl si o ně dost jednoznačně, když fakticky přebral tvrdý nacionalistický slovník vymezující se vůči všem typům společenské solidarity, proti Evropské unii, a dokonce i proti ekologii. A nejde zdaleka jen o vyjádření a projevy, Babiš nasazuje dlouhodobě čím dál tvrdší kurz a od racionalistického „lepšího Česka“ a „bude líp“ pro pracující a důchodce se posouvá k vyvolávání politických emocí. A k tomu jsou potřeba nepřátelé.

Nedávné hlasování ve Sněmovně o odebírání dávek v hmotné nouzi jen potvrdilo, že nabraný tvrdý kurz se týká i domácích nejchudších. To Babiš potvrdil i tím, že v Čau lidi označil boj proti nenažraným českým exekutorům v podstatě za pitomost, i když v minulosti chtěl proti exekucím bojovat. A neochota hnutí ANO odsoudit Maďarsko, které vytáhlo skrze školní osnovy a nové zákony do boje proti LGBT, nemůže nechat nikoho na pochybách, jak to Babiš se svým budoucím politickým směřováním ve skutečnosti myslí.

Orbánovská kombinace nacionalismu, antievropanství, odmítání uprchlíků, pomlouvání neziskovek a přísnosti k chudým byla v Babišově politice vždy latentně přítomná, zvláště ve chvílích, kdy se řešily jeho vlastní problémy s dotacemi pro Agrofert a kdy potřeboval hrát linku národního suveréna, který si Bruselem nenechá do ničeho kecat, jenže tentokrát z toho neváhá udělat hlavní téma voleb a místo nejlepšího manažera se staví do role nacionalistického suveréna. Případné koalice s hnutím ANO – ať už nacionalistická s SPD nebo pravicová s ODS  – nebudou mít s touto linkou zásadní problém.

Babiš jako ochránce před většími nebezpečími, jako je ztráta suverenity, uprchlíci a ekofanatismus, tak může být větším garantem bezpečnosti i funkčního zdravotnictví. Aby tento dojem udržel, bude Babiš už navždy – stejně jako Orbán – potřebovat domácí nepřátele.

Andrej Babiš kampaň koncipuje tak, že jde o všechno, spojuje politiku se strachy a aspiracemi, které občané České republiky mají.

Jedním ze znaků orbánismu je omezování svobody slova, postupná kontrola nezávislých médií a oslabování zahraničních vlivů. Součástí tohoto balíčku jsou také antimigrační paranoia, útoky na domácí nepřátele všeho druhu a permanentní rozdmýchávání kulturních válek. Když se podíváme, s kým bylo ochotné se spojit hnutí ANO a jaké osobnosti navolilo do mediálních rad, které dohlíží na nezávislostí médií veřejné služby, vidíme, že ANO se něčeho podobného rozhodně nebude štítit.

I Babiš se vyvíjí a přizpůsobuje se situaci. V současnosti vidí svoji jedinou šanci v příklonu k vyostřené, orbánovské rétorice, kterou se navíc tlačí do povolební spolupráce s SPD, KSČM a Přísahou. Uklidňovat se tím, že Babiš osobně není žádný ultranacionalista nebo konzervativec, je k ničemu. Do pozice českého Orbána, kterému nezbývá nic než vypjatý nacionalismus, se natlačil sám svými dotačními problémy s Bruselem a covidovou ztrátou image schopného manažera.

„Když se dívám na situaci po pandemii, je tam vidět obrovský propad důvěry v Andreje Babiše, to je důležitější než samotné preference. V roce 2017 měl premiér spoustu odpůrců, ale většina společnosti ho byla ochotná tolerovat, potenciál růstu už ale současné ANO nemá,“ myslí si politolog Kopeček, který komentoval v Českém rozhlase poslední předvolební průzkum. Je nepravděpodobné, že by toto Babiš nevěděl. Jeho potenciál spočívá nyní pouze ve vysosání ultrapravicové konkurence, u umírněných voličů už nemá šanci. Přizpůsobil tomu rétoriku a nebude váhat tomu přizpůsobit i politiku. Podobně jako v orbánovském Maďarsku tato politika stojí na čím dál výraznějším vylučování „nepřátel“, které sama mediálně vytváří.

Antibabišovská politika byla otravná tím, že z jakéhokoli vládního rozhodnutí nebo plánu dělala rovnou ohrožení demokracie. V předvolebním čase jako by opozice na ohrožení demokracie úplně zapomněla. Petr Fiala ve videích vyjíždí na venkov a přesvědčuje sám sebe, že za úpadkem venkova nestojí desítky let neoliberalismu, ale dva roky EET. Do toho rostou spekulace, že by koalice ODS a ANO mohla být tou správnou pragmatickou volbou. Konec konců v europarlamentu je to právě ODS, která je agilní proorbánovskou stranou.

Pavel Šplíchal