Samotné artefakty mají hodnotu hlavně v kontextu s nimi. „Jestliže bude hrot šípu nalezen v zádech nějakého nebožáka, jde o doklad válečného konfliktu nebo vraždy. Pokud pochází ze zásypu chaty se zbytky lovných zvířat, dá se uvažovat o loveckých aktivitách. Když nám však jen tak přistane na stole, nezjistíme o něm nic. Mimo jiné i proto je obrovský průšvih, že všechny známější lokality byly totálně vyrabované,“ vysvětluje David Vích.
Archeologové totiž pořádně zaspali. Když se v devadesátých letech amatérští hledači s detektory kovů poprvé objevili v terénu, reagovali velmi podezíravě. „Kdyby tehdy archeolog vytáhl detektor, nastal by konec světa. Detektoráři však jeli naplno,“ popisuje David Vích.
„Šlo do určité míry i o generační záležitost a nevraživost byla pochopitelná. To, co odborník hledal celý život, našel amatér s detektorem za týden. Tolik bronzových nálezů – to musí tahat z mohyl, mysleli si archeologové. Vzhledem k vlastním zřídkavým nálezům si totiž nedokázali připustit, že obyčejná ornice může být doslova narvaná artefakty z doby bronzové. Nebo že římské mince lze najít na každém germánském sídlišti,“ konstatuje.
Než archeologům došlo, že detektory kovu představují v jejich oboru zásadní zlom, zmizely v soukromých sbírkách nenávratně statisíce nálezů. „Existují neuvěřitelné zkazky o tom, co se tehdy našlo. Třeba depot vzácných bronzových nádob, naprosto luxusní věc. Bylo jich tolik, kolik není v celé republice nalezeno doteď. Prý ten poklad nedokázali ani nacpat do osobáku. A celý zmizel v Rakousku,“ stěžuje si David Vích. „Nebo třeba přijdete do menší soukromé sbírky obsahující jen artefakty, které si ten člověk našel sám. A vidíte, že přepisuje dějiny východních Čech!“
Než archeologům došlo, že detektory kovu představují zlom, nenávratně zmizely statisíce nálezů.
COOLna 
Napsat komentář