Zjistili, že nedokážou svému okolí srozumitelně vysvětlit, co je postihlo a co potřebují – zejména proto, že existují zranění, která nejsou vidět, neprojevují se viditelně na těle, a přece dokážou být bolestivější a svým způsobem hlubší než ty, které očividně krvácejí.
Jsou to zranění duše. Duše se řekne psyché. Tedy psychická zranění.
Nedají se jen tak pochopit rozumem. Proto kdo je sám nezažil, obvykle nerozumí, jak je možné, že deprese člověka časem nepouští, proč se člověk chová „tak divně“, proč je „tak nevraživý vůči druhým i sobě“, proč od sebe „odhání“ ty, kteří mu chtějí pomoci, dokonce i ty, kteří ho „milují“, ba ty, bez kterých to nezvládá mnohem víc.
Ti, kdo neporozumějí, snadno odsoudí. „Logicky“ opustí člověka, který je odhání, aniž jim kdy dojde, že právě v té chvíli depresí sužovaný člověk nesmí být sám. Protože deprese je jako velký černý pes. Zachvátí, pohltí, zakousne se a nechce pustit. A když ho přece na moment zaženete, vždy bude číhat na svou příležitost někde kolem Vás. Pořád Vám bude za zády.
First class




Napsat komentář