Člověk se mnohé učí přes bolest. Ztratí-li dítě hračku, kterou milovalo, ihned ví, jakou měla hodnotu. Propláče celou noc. Dokonce i když si jí už nevážilo, i když pro něj byla již všední a „bezcenná“, jakmile v pokoji najednou není, chybí.
A s člověkem je to stejné.
Když máme člověka denně na očích, jako by ztrácel hodnotu. Myslíme si, že se bez něj snadno obejdeme. Protože je pro nás samozřejmostí. Jakmile jsme ale najednou v opuštěném bytě nebo s někým jiným, kdo nám tak blízký není, může se nám začít stýskat. Ano, náhle se nám stýská po člověku, kterého jsme tak snadno vyměnili, kterého jsme si nevážili, dokud byl po našem boku.
Bolest svázaná se ztrátou způsobuje ty nejdůležitější zkušenosti a ponaučení. Učí nás, že přijít o člověka, který si nás dlouhodobě nevážil, není ztráta. Ztrátou je naopak přijít o člověka, který nám věřil, který nás miloval a kterého se v dnešním světě nemusí podařit jen tak nahradit.
Firstclass
COOLna 
Napsat komentář