Postupem času na téma dezinformace naskakuje čím dál víc lidí. Když se podíváme na počet zmínek o hybridní hrozbě nebo válce, rostou raketově. Dezinformace jsou podobně také termín, který se před rokem 2014 téměř nepoužíval, dnes zaznívá v prakticky každém politickém rozhovoru. Pojmy se tak vyprazdňují, ale to je jasné, to se stává.
Další věcí je rozrůznění přístupů. Máme tady organizace, které dělají kvalitní výzkumy. V různých konstelacích spolupráce jde o lidi z Prague Security Studies Institute, okolí Josefa Šlerky, Střediska empirických výzkumů (STEM), Asociace pro mezinárodní otázky nebo Transitions spojených s Jaroslavem Valuchem. Ti všichni si řekli, že pokud budeme pořád říkat jenom „dezinformace, dezinformace“, nic se nedozvíme. Snaží se proto najít způsob, jak téma zkoumat, a přijít s analýzami a doporučeními. To je jedna strana.
Vedle toho tady máme spoustu lidí, kteří používají dezinformace jako nálepku na cokoliv, co se jim nelíbí. Bez ohledu na to, jestli právě konkrétní informace splňuje základní definiční rámce dezinformace. Jak chcete ověřit pravdivost tvrzení „Evropská unie v řešení pandemie selhala“? To nemá pravdivostní hodnotu nezávislou na tom, jaké je vaše očekávání, jaká je vaše ideologická pozice ohledně Evropské unie.
Problém celé debaty podle mě není, že nám někdo cíleně lže, což je definice dezinformace. To je pouze část. Onen velký problém spočívá v tom, že nejsme úplně schopni diskutovat, jak se zorientovat v prostředí chaosu, nejistoty, informací proudících ze všech stran.
Jakub Eberle, Ústav mezinárodních vztahů
COOLna 
Napsat komentář