„Lidi nejsou hloupí,“ praví slavný bonmot z Formanova kultovního filmu Hoří, má panenko. Lidi vědí, co dělat. Ani rok pandemie na tomto přístupu nic nezměnil, spíše se tento rys tradiční soukromé vnitřní vzpoury proti establishmentu ještě prohloubil.
Svůj podíl na tom jistě má vláda, která formalismus kontroly udržovala od začátku pandemie, kdy se dodržování pravidel vymáhalo opravdu jen výjimečně. Zatímco země jako Francie, Británie nebo Německo přísná epidemiologická opatření tvrdě vymáhaly, Česko k výraznějším kontrolám přistoupilo až ve chvíli, kdy se hroutily nemocnice v některých krajích.
Česká republika tak dennodenně nabízí nějaké zajímavé představení absurdního divadla, kdy vláda na mediálně vděčných tiskových konferencích něco nařizuje. A občané si stejně dělají, co chtějí. „V restauracích na zahrádkách za týden maximálně po čtyřech a s testy a očkováním,“ vysvětloval dvojministr Karel Havlíček, přičemž jenom po Praze v té chvíli běžně vysedávaly na zahrádkách desítky lidí jen tak.
Představa, že na tom někdy česká společnost bude třeba jako ta dánská, kdy je pouhé doporučení epidemiologů a vlády bráno jako rozumný povel k sebeomezení, je při pohledu na (ne)otevřené české zahrádky hodně vzdálená utopie.
Zatímco dříve vláda hlásala, že hlavní prioritou je školství, dodnes středoškoláci a vysokoškoláci sedí doma. I když už v pondělí, týden předtím, než je ministři oficiálně pustí zpět do škol, mohou klidně pořádat třídní srazy na pivních zahrádkách.
„Když už se dělají změny, tak mají mít školy prioritu. Není dobré, když jdou střední školy po zahrádkách,“ říká Petr Smejkal, epidemiolog a šéf odborného poradního týmu vlády, takzvané Meziresortní skupiny pro epidemické situace (MeSES).
Přitom právě takové symboly vytvářejí paměť. A vztah k politice.
Česko čeká divoké radostné jaro a uvolněné léto. A opět se bude čekat na to, co se stane na podzim. Nejlepší i nejhorší v covidu jsou zcela jistě stále nejlepší v rozvolňování. I proto, že tu vládne salámová metoda v masovém měřítku.
Česko se v pandemii ukázalo jako země extrémů, které zcela chybí umírněná střední cesta udržitelného života. Pro budoucí život s přežívajícím virem, klimatickými změnami a stárnoucím obyvatelstvem to není zrovna dobrá výbava.
Petr Fischer
COOLna 
Napsat komentář