Nemyslím, že by byla věda více slyšet. Naopak by se dalo říct, že její hlas spolu s rozpadem ustavených hierarchií a autorit ve společnosti oslabil. Ve vztahu ke klimatické změně ale nepochybně zesílil konsenzus ve vědecké obci. Dramaticky se zvýšil objem poznatků – především co se týče komplexní provázanosti jednotlivých jevů a procesů.
Pomohla tomu i institucionalizace klimatické vědy coby svébytného oboru, která vedla k větší spolupráci napříč obory a povědomí, že na tento typ otázek a problémů potřebujeme spíš nereduktivní vědu, která se snaží popasovat s komplexitou světa jinak, než že ji zjednoduší do laboratorních podmínek. Planetu více chápeme jako komplexní systém, který coby lidstvo neřídíme, ale jsme jeho součástí a masivně ho cíleně i nezamýšleně ovlivňujeme.
Je tedy zdůraznění klimatických otázek v posledních letech spíše důsledkem našeho širšího poznání, nebo úspěchem klimatických sociálních hnutí?
To hodně souvisí s tím, že se zintenzivnily změny na lokální úrovni, jež registrujeme ve svém každodenním životě, jako jsou problémy s vodou v Česku či naposledy požáry v Kalifornii. Vědcům i klimatickému hnutí se přitom stále přesvědčivěji daří tyto neblahé jevy propojovat s globální klimatickou změnou a jako takové prosazovat v politické a veřejné diskusi.
Druhým klíčovým faktorem jsou nově vznikající technologie, které představují reálnou alternativu fosilních paliv. Roste tím počet tržních aktérů, kteří ústup od fosilních paliv prosazují, a to v určitých rozhodujících kontextech nejspíš s větším efektem, než jaký mají hlasy vědců a klimatického hnutí.
Tereza Stöckelová
COOLna 
Napsat komentář