Friedrich Nietzsche píše, že náš život, to, jak se k němu postavíme, stejně jako uspokojení potřeb, je jen na nás: Nikdo vám nemůže postavit most, na kterém vy a jen vy musíte překročit řeku života. Může existovat nespočet stezek a mostů a polobohů, kteří by vás rádi přenesli; ale pouze za cenu zástavy a vzdání se. Na světě existuje jedna cesta, po které nemůže chodit nikdo kromě vás. Kam to vede? Neptejte se, jděte!
Podobně jako Martin Buber, který nepřijímal předurčenost: Jak žijeme, rosteme a naše přesvědčení se mění. Musí se změnit. Takže si myslím, že bychom měli žít s tímto neustálým objevem. Měli bychom být otevřeni tomuto dobrodružství ve zvýšeném povědomí o životě. Měli bychom vsadit celou naši existenci na naši ochotu zkoumat a zažít.
Metafora lodi nás tak přivádí k proměnlivosti a nutnosti reagovat na věci, které nám přicházejí do cesty. Někteří z nás nemají dost vnitřních zdrojů bouři ustát samostatně a neztroskotat. Naštěstí jsou zde lidé, jejichž profese a každodenní pracovní náplň je prodchnuta smyslem. A každý z nás může učinit v dnešní době něco navíc, něco, čím se alespoň na chvíli zabalíme do deky smyslu.
COOLna 
Napsat komentář