COOLna

Český internet má nového hrdinu. Už stihl být v DV TV a stát se svého druhu influencerem – má přes 110.000 sledujících na Instagramu, statisíce zhlédnutí mají i rozhovory s ním na YouTube, na české poměry má i početný server na Discordu. Řeč je o Martinu Mikyskovi, který pro Mall.tv natáčí Mikýřovu úžasnou pouť internetem.

Úspěch satirického pořadu samozřejmě můžeme vykládat s odkazem na pověstnou díru na trhu, kterak tu chyběla dostatečně atraktivní kritika různých internetových šíbrů, nekalých praktik nebo jen populárních osobností, jejichž sláva vyrůstá především z umění vlastní sebepropagace a umného střihu. Na MÚPI je zajímavé i to, jak si víceméně mainstreamový audiovizuální producent osvojil estetiku mnohdy až dank memů, které pracují s mnohdy až dadaistickým nebo nesmyslným humorem či odkazy za několik rohů memových referencí (za příklad může sloužit třeba česká facebooková stránka Virtuální Virtuosové).

Úspěch Mikýřova pořadu ale zejména ukazuje na hlad po smysluplné debatě o etice internetových tvůrců, čemuž odpovídají i titulky hovořící o ochránci internetové morálky Nicméně celý svět, který se jal Mikyska kritizovat, na takovou zpětnou vazbu není podle všeho připravený. Provozovatelé multilevelových schémat jako Marcus Revolta pokračují v „bussiness as usual“, youtuber Mariánek natočil rádoby drsný vzkaz, který však byl z YouTube záhy smazán kvůli porušování jeho zásad. Jediným, kdo prošel aspoň nějakou změnou a Mikýřovi poděkoval za určitou službu, byl Petr Ludwig.

Internetové celebrity mají, zdá se, sklon přistupovat ke kritice nebo pouhému upozornění na problematické aspekty své tvorby jako ke kromobyčejnému haterství.

Z některých vyjádření politiků lze nabýt dojmu, že nereagují na kritiku nebo že se nezodpovídají veřejnosti s jejími zástupci, nýbrž že si jen vyřizují účty se svými, jinak v životě neschopnými, hatery – a mohou se pod to schovat zpravodajská média nebo například opozice.

Kauza okolo tiktokového účtu Úřadu vlády, pro nějž vytvářeli obsah Anna Šulcová a Jakub Gulab, posun od chápání kritiky jako projevu nenávisti tento posun jen stvrdila. To ostatně akcentuje i Mikyska v epizodě své Úžasné pouti věnované právě této kauze. Gulab v rozhovoru pro zmiňovanou DV TV reagoval na moderátorem tlumočenou kritiku právě slovy: „To není náš kolega, to je náš hater.“

Jedna ze základních pouček mediálního provozu praví, že kdo vstoupí do veřejného života, musí být i připraven na větší míru kritiky a zájmu ze strany společnosti. Jenže s tímto předpokladem jako by segment tvůrců obsahu na různých platformách typický pro ekonomiku pozornosti nepočítal, což je při jeho vlivu vcelku problematické. Obrácení pozornosti k nekonkrétní mase haterů zmizíkuje prostor pro důležitou sebereflexi. Je to pohodlné, rychlé a emocionální – jedno nebo dvě videa to čas od času hodí.

Chápou-li influenceři z internetu i politiky každého, kdo se vyjádří ke kvalitě jejich tvorby, chování nebo působení jako nepřejícího a přiživujícího se na jejich úspěchu a nikoli jako partnera k debatě, sami nevědomky podporují nemožnost najít elementární společnou řeč. Spoluvytváří tím svět, v němž je vlastně každý, kdo nesouhlasí nebo halasně nechválí, hater. A z takového světa můžeme mít opodstatněný strach. Sebehezčí obraz ve studánce, v němž se sebestředně prohlížel mytický Narcissus, vyjevuje stále jen nás samé. Bez okolí, kontextu, v němž sami působíme, je však tento obraz k ničemu.

Mediář