COOLna

Inspiraci pak může nabídnout slavná kazuistika psychoterapeuta Miltona Ericksona:

Když ti teď vyprávím (a umím vyprávět opravdu chlácholivě), tak si přeji, abys mě spokojeně poslouchal: abys mě pokojně poslouchal, jak vyprávím o rajčatovém keři. Vskutku, je to zvláštní námět k vyprávění. Nejsi na něj zvědavý? Proč vlastně vůbec mluvit o rostlince rajčete? O tom, jak člověk zasadí do země semínko s nadějí, že vyroste v rajčatový keřík, z jehož plodů budeme mít radost.

Semínko saje vodu, což není nic moc náročného, protože déšť přináší klid a mír, úlevu a radost z pěstování květin a rajčatových keřů. To malé semínko, Josefe, pomalu bobtná, vyráží z něj kořínky plné řasinek. Možná ani nevíš, co to ty řasinky vlastně jsou: řasinky pomáhají rajčatovému semínku růst, vyklíčit, vyrašit nad zem, a ty mi, Josefe, můžeš naslouchat, takže budu dál vyprávět a ty budeš dál poslouchat, přemýšlet… přemýšlet, co všechno můžeš opravdu pochopit, máš tady svůj sešit i tužku – ale vraťme se k rajčeti, které roste skutečně pomalu.

Nevidíš, jak roste, neslyšíš, jak roste – a přece roste, ta první maličká lístečkovitá cosi na drobné lodyze, ty jemné chloupky na stonku. Ty chloupky jsou i na lístcích, tak jako řasinky kořínků, a rostlinka se díky nim cítí moc příjemně, je spokojená, jak jen si to můžeš u rostliny představit; a nevidíš ji růst a necítíš ji růst a vtom se na maličkém stonku rajčatového keříku objeví další drobný lísteček a pak další.

Možná – a teď skutečně mluvím trochu dětsky – možná se ta rostlinka skutečně cítí spokojeně a klidně, jak si tak roste. A roste každý den, roste a roste, je to tak příjemné, Josefe, hledět na rostoucí keřík, a nevidět jeho růst…

Milton Erickson tak mluvil k člověku, který svět mohl nenávidět docela snadno: byl vážně nemocný a blízko smrti, trpěl bolestmi a měl za sebou zkušenosti s neprofesionální a chybnou psychiatrickou péčí, která mu spíš uškodila než pomohla. Ericksonův hypnotický proslov s žádným z těchto faktů nepolemizoval, místo toho zdůrazňoval něco hezkého, pokojného, nadějného: růst docela obyčejného keříku.

Keřík jednou uschne a Ericksonův pacient zemře – ani před jedním není zdravé zavírat oči. Není ale prospěšné se tím zaobírat přehnaně. Člověku, který k tomu má sklony, tak může prospět se občas cíleně zaměřit na to, co je na přirozeném běhu věcí pěkné.

Vojtěch Pišl, publicista