COOLna

„‎Čekali jsme, že největší změny vegetace budou na konci doby ledové. Překvapilo nás, že to jsou poslední čtyři tisíce let,“ říká paleoekolog Petr Kuneš z Přírodovědecké fakulty UK, který se na nové publikaci v prestižním vědeckém časopise Science autorsky podílel – jako jeden ze dvou Čechů.

„Snažili jsme se zhodnotit takzvanou míru vegetační změny neboli jak moc se mění vegetace na určitém místě za jednotku času. A to jsme analyzovali na všech kontinentech kromě Antarktidy za posledních osmnáct tisíc let, tedy od poslední doby ledové až do současnosti,“ popisuje ekolog, jenž se zabývá minulostí.

Takovou analýzu umožnila unikátní paleoekologická databáze Neotoma, která sdružuje nejrůznější fosilní, paleoekologické a paleoenvironmentální nálezy. „Publikace vychází z obrovského úsilí mnoha tisíců vědců, kteří za mnoho desítek let nashromáždili takto velké množství dat a dnes jsme je za využití moderních technologií mohli analyzovat,“ líčí Kuneš.

A dodává, že na vzniku databáze mají významný podíl i čeští vědci a data z České kvartérní palynologické databáze. Aby analýza takto velkého množství rozmanitých dat byla možná, musel mezinárodní tým vědců vymyslet novou statistickou metodu zpracování, kterou nazval R-Ratepol. Vývoj této metody vedl Ondřej Mottl, jeden ze dvou hlavních autorů publikace a druhý Čech, který na studii pracoval.

„Očekávali jsme, že největší změny vegetace budou na konci doby ledové. Překvapilo nás, že to jsou poslední čtyři tisíce let,“ líčí Petr Kuneš. Tyto rychlé změny započaly na všech kontinentech přibližně ve stejnou dobu a jedná se tak o změny globálního charakteru. „Několik posledních desítek let samozřejmě pozorujeme další výrazné změny v souvislosti s intenzivní činností člověka. Naše data ale naznačují, že to může být jen špička ledovce, že by se mohlo jednat o dlouhodobý proces, který započal již v dávné minulosti“ spekuluje Kuneš a hned dodává, že hlubší pochopení souvislostí je předmětem dalších studií.

„Paleoekologie se stává jednou z hlavních disciplín, jež může pomoci k objasnění chování ekosystémů na lokální, ale i na globální škále. A mohla by se stát dalším nástrojem při řešení komplexních problémů jaké je například otázka klimatických změn,“ míní Mottl. Současná krajina totiž v sobě kumuluje různé vlivy po tisíce let.

„Například obyčejná louka se v dané lokalitě neobjevila jen tak z ničeho nic, ale v tomto místě se po tisíce let ukládají a kombinují nejrůznější vlivy. Třeba v neolitu na toto místo mohl přijít první zemědělec, který vypálil les a vytvořil si první políčko. A takové stopy v krajině přetrvávají dodnes a stále mají vliv. Pro pochopení současné struktury a vývoje krajiny se musíme dívat do minulosti, bez toho to není možné. Pokud pochopíme minulost, můžeme lépe posoudit přítomnost a snad i ovlivnit budoucnost,“ uzavírá Kuneš.

Forum