COOLna

Mám pro tebe velkou novinku. Jen proto, že něco zažíváš, jen proto, že v tobě něco vyvolalo určité pocity, jen proto, že ti na něčem záleží, neznamená, že to je o tobě.

S tímto poznatkem se jen těžko ztotožňujeme. Nejen proto, že je v nás tak hluboce zakořeněn. Ale také proto, že pokud věříme, že vše je do jisté míry o nás, cítíme se alespoň na chvíli dobře. Když se nám v životě dějí dobré věci, je super věřit, že je to díky naší skvělé povaze. Za toto přesvědčení ovšem platíme cenu ve chvíli, kdy se nám začnou dít špatné věci – neboť i ty pak musíme přičítat svému charakteru a svým činům.

V důsledku toho naše sebeúcta zažívá celoživotní jízdu na horské dráze: tu se vyhoupne nahoru, aby zase za chvíli sjela dolů, tu zažívá extatické momenty působící závrať, aby si hned na to sáhla na úplné dno. Nemluvě o tom, že musí čelit nelítostnému přílivu volovin, které jí život přichystá. Když se daří, cítíme se jako živoucí zázrak, který na zem seslal sám bůh, a očekáváme uznání a potlesk za vše, co jsme udělali. Když se ovšem nedaří, měníme se v bohorovnou oběť, které bylo ublíženo a která si zaslouží něco lepšího.

Konstantou provázející tento mód bytí je pocit, že si něco zasloužíme. A právě kvůli tomuto pocitu se z tebe může stát emoční upír vysávající energii a náklonnost všech okolo, aniž by vracel cokoliv nazpět. Dobře, možná to trošku dramatizuji, ale rozumíš, co tím chci říct. Když tě lidi kritizují nebo odmítají, často to má daleko více do činění s nimi – jejich hodnotami, prioritami, jejich životní situací – než s tebou. Nerad bych ti kazil radost, ale ostatní lidi až tak nezajímáš (koneckonců jsou sami zaměstnáni přemítáním o tom, že všechno se točí kolem nich).

Mark Manson