COOLna

Jste často unavení, nevrlí a nepříjemní. Cítíte stres a nepohodu. Když se zaměříte na své tělo a psychiku, sledujete, že máte blízko ke stavu vyčerpání. To vše může souviset s vysokou citlivostí – v krajní podobě mohou projevy přetížení nervové soustavy připomínat až posttraumatický stav.

Jste‑li vysoce citliví, určitě jste se setkali s tím, že váš rys vysoké citlivosti nebyl přijímán a chápán, protože o něm málokdo vůbec něco věděl. Zároveň naše společnost obecně odmítá pomalejší tempo, jemnost, křehkost… takže jste se spíš naučili svoji citlivost nevnímat a tlačit na sebe i přes zřetelnou únavu a přetížení.

Pokud vysoce citlivé děti nejsou učeny tomu, jak uklidnit svoji nervovou soustavu, jak si dávat pauzy v sociálním kontaktu, jak přijímat a vnímat vysokou citlivost jako něco normálního, budou si nést do života vzkaz jsem vadný.

Nizozemská koučka Annet de Zwart, která se hypersenzitivitou zabývá, uvádí, že pokud se jako vysoce citliví až příliš adaptujeme na situaci (jako v příkladech výše) a nerespektujeme svoji vysokou citlivost, dostaneme se snadno do stavů vyhoření nebo velkého stresu.

Abychom tomu předcházeli, znamená to o sebe pečovat, tedy zdravě jíst, hodně spát, mít pravidelný pohyb.

Co je ovšem větší oříšek a výzva, je péče o sebe v psychické oblasti. Znamená to dobře si nastavit hranice s jinými lidmi. Začít říkat ne a odmítat situace a osoby, se kterými energii ztrácíte. Znamená to odmítnout někdy nějakou akci, setkání nebo kontakt a zamezit tomu, že budete dalších čtrnáct dní vyčerpaní a na pokraji nervového zhroucení.

Znamená to také učit se nakládat se svojí citlivou myslí a emocemi. Učit se rozpoznat, kdy jako houba nasáváte špatnou náladu nebo i celkové negativní nastavení druhého a potom se sami cítíte hrozně. Znamená to učit se vyvažovat přijímání a vnímání toho negativního lehkým a pozitivním. Učit se uvědomovat si, kdy a jak se vám děje, že příliš nasáváte jak houba zvenku, a začít dělat přesně opačnou věc. Tedy zaměřovat se na sebe, svoje myšlenky a emoce, abyste tento proces vyrovnali.

To vše je práce s vlastními hranicemi. Často si své hranice nastavujete na základě toho, co se od vás očekává, jak vnímáte, že byste se měli chovat a co byste měli dělat. Je ale důležité si hranice nastavovat podle sebe, podle svých signálů z těla, únavy, nervozity…

Pečovat o sebe v psychologickém slova smyslu znamená začít dělat věci jinak a být vědomý. Znamená to být pozorný k tomu, co vás vyčerpává, a zastavit dřív, než už vaše nervová soustava bude úplně přetížená. Znamená to zklamat někdy sebe a také druhé, protože se rozhodnete nedělat věci, které jste do této doby byli zvyklí dělat (a druzí je od vás očekávají).

Je opravdu nezbytné začít se zabývat sebou a vnímat svoje potřeby fyzické i psychické.

Tento proces v sobě také obsahuje vyrovnávání se s těžkými emocemi, jako je hněv, smutek, strach. Málokdy se mluví o tom, jak moc je těžké právě tyto „jemné“ věci měnit. Měnit to, jak funguji ve vztazích, jak se vyčerpávám. Většinou se setkáte s radami, co máte dělat jinak. Málokdy ale s tím, že právě samotná změna je to nejtěžší, protože narážíte na vlastní odpor i odpor ostatních.

Když o tom víte, můžete v tomto procesu být k sobě vlídní. Vědět, že to nebude lehké, že třeba udělám jeden krok vpřed a dva vzad. Může vám v tom pomoci vaše vědomá práce a autenticita. Když budete k sobě přistupovat opravdu vědomě a nenecháte se převálcovat vlastním autopilotem a tím, jak věci „normálně“ děláte, zacítíte kontakt s tím, co potřebujete.

Annet de Zwart říká, když budete vědomí k tomu, co cítíte a potřebujete, když budete znát své tělo, pak rozpoznáte, když přijde přehlcení, zastavíte a dáte si pauzu, když potřebujete. Když se o sebe budete lépe starat, vaše okolí z toho bude také benefitovat, protože když jste šťastní, jste plní energie a máte světu co nabídnout.

Petra Prest