COOLna

Donedávna špičkový reportér New York Times, vyhozený před měsícem po více než čtyřiceti letech práce za to, že v nevinné zjišťovací otázce použil slovo „negr“, prolomil mlčení a jeho popis situace mrazí. Ukazuje, jak to chodí nejen v jeho bývalém listu, ale i mezi americkými pokrokáři.

Donald McNeil doprovázel v roce 2019 skupinu středoškoláků do Peru, kde podle stížností, jež na něho začaly chodit, pronesl „rasovou nadávku“.

Noviny to řešily v roce 2019, pokáraly ho, ale letos v lednu to znovu otevřel internetový magazín Daily Beast. Proti McNeilovi, jenž byl tváří covidového zpravodajství Timesů, které ho za to zrovna navrhly na Pulitzerovu cenu, se postavilo 150 ze 4500 kolegů. Během týdne byl přinucen k odchodu.

Už tehdy se vědělo, že nikoho neurazil. Když se ho účastnice cesty zeptala, zda bylo správné, že její spolužačku načas vyloučili ze školy za to, že jako dvanáctiletá řekla ve videu slovo negr, odpověděl: To bych musel vědět, zda negr řekla jako nadávku, nebo zda citovala nějaký rap nebo název knihy.

Teď McNeil popsal plnou verzi, která je ještě absurdnější. Ona dvanáctiletá dívka – bílá Židovka – si z legrace nadávala s kamarádkou černoškou. Točily to. Běloška jí říkala, že je negr, černoška jí to vracela přes židovství. Dva roky poté to jiná kamarádka dala na sítě, dívka musela opustit dočasně školu, McNeil později i New York Times.

Lidé z vedení mu řekli, že v Timesech je nepřípustné, aby to slovo vůbec vyslovil. Kliknutí do databáze novin však jen za poslední rok vyhodí dvacet článků, kde se objevilo. McNeil tvrdí, že při jednání, jak ho potrestat, ho vedení podle jeho poznámek řeklo třikrát – za úplně stejným účelem jako on v Peru.

Hlavně s ním však sehráli zvláštní hru, kdy ho chtěli přinutit k „sebekritice“, k co nejširší veřejné omluvě, aniž mělo být veřejně řečeno, co se opravdu stalo. Ze zveřejněných mailů se zdá, že o osudu reportéra bylo rozhodnuto dopředu, stal se jakýmsi odhaleným vnitřním škůdcem, jež v poslední době list vyvrhává v takřka pravidelných intervalech. Skončil s cejchem rasisty, přestože mu šéfredaktor listu vystupujícího jako strážce morálního stavu země, s nímž se zná desítky let, soukromě řekl, že ví, že není rasista. Ale že proti sobě obrátil redakci.

Je pravděpodobné, že článek Daily Beast, jenž vše vyhrotil, byl iniciován z New York Times, protože cituje interní mail z prvního vyšetřování v roce 2019.

Redakční odbory McNeilovi sdělily, že vedení poté vyzvalo černošské redaktory, kteří už dříve „měli s Donaldem problém“, aby je soukromě kontaktovali. Potom při jednání McNeilovi vedení řeklo, že nyní dostalo řadu stížností lidí, kteří se kvůli němu „cítí nepříjemně“.

Šéfredaktor Dan Baquet zřejmě ani nečetl klíčový mail, který McNeil poslal vedení redakce. Při projednávání vyhazovu vyčetl reportérovi, že se ani neomluvil kolegům, jak po něm vedení chtělo. Že mail i s omluvou dorazil, mu musela říct jeho zástupkyně.

„Jsem překvapený,“ napsal, „jak rychle byli kolegové, kteří mě sotva znali, připraveni přijmout ta obvinění, a dokonce na facebookové stránce bývalých redaktorů přidat další. Někdo, s nímž jsem nemluvil od roku 1994, napsal, že ,nazvat ho jen rasistou je k němu ještě shovívavé‘. Šéfredaktor, s nímž jsem spokojeně pracoval bok po boku v roce 1989 a s nímž jsme si vždy krátce, ale srdečně popovídali, když jsme na sebe později náhodou narazili na ulici, napsal, že jsem se ,vždycky zdál přezíravý k barevným a jejich názorům‘.“ Jsou to formulace jako ze sovětských posudků.

Ke konci anabáze McNeil napsal nynějšímu šéfredaktorovi, s nímž se kdysi přátelil, mail, v němž na konci stálo: „Jen abys věděl: až to skončí, jsme pořád přátelé, a když se budeš chtít někdy sejít na pivo, budu rád.“ Následuje přepis odpovědi „určitě, příteli, rozumím“ a McNeilova slova: „To bylo naposledy, co jsme byli v kontaktu.“

iDnes Premium