Není smyslem blížit se nějakému vysněnému estetickému ideálu, protože kromě toho, že je zpravidla nedostižný, tak se proměňuje v čase. Krásu očividně nelze měřit, nemá šířku, výšku, váhu, věk. Přichází zkrátka jako balíček.
Zdraví tělo je pěkné, ať už je velké, malé, tenké, nebo statné, ovšem teprve v kombinaci s radostí, sebevědomím, smyslem pro humor, velkorysostí, charismatem má ona krása smysl.
Znáte příběh o Lejle a Madžnúnovi? Legendární milenci. Romeo a Julie východu. Beznadějně zamilovaný pár. Původně arabský příběh ze sedmého století, který proslavil romantický básník Nizámí Gandžáví v 12. století, vypráví o Lejle, do které se zamiluje její spolužák tak hluboce, že od té chvíle myslí jen na ni a skládá na její krásu jednu milostnou báseň za druhou. Ona je však otcem přislíbena někomu jinému, takže se láskou zlomený muž, kterému začnou lidé říkat Madžnún, tedy Šílený, odebere do lesa do konce života lkát nad svou láskou. Veršům o kráse Lejly, která mu připomínala slunce, potok a květiny, tak už naslouchá jen divá zvěř.
V jedné z verzí, které v arabském a perském světě vznikaly básníkům pod rukama, se Madžnúnovy básně opěvující půvab Lejly dostaly až do chalífova paláce. Očarován básněmi nechal si chalíf Lejlu předvolat. Když se dostavila, chalíf nedokázal skrýt zklamání. Žádný půvab slunce, bystřiny či granátového jablka neviděl. „Jsi určitě Lejla? Vždyť jsi úplně obyčejná, každá moje služebnice je hezčí než ty.“ Lejla stála proti němu a pravila:“Ale ty nejsi Madžnún-Ů
Jde zkrátka o oči, které se na krásu dívají. Ať už jsou to oči někoho, na kom vám záleží, nebo vaše vlastní.
Nora Grundová
COOLna 
Napsat komentář