COOLna

Kapr má svůj původní domov ve střední Asii a následně zdomácněl i v Číně.

Jen v Austrálii se neuchytil, tam ho dnes považují za invazivní druh nebezpečný pro místní ekosystém.

Do české kuchyně se dostal pravděpodobně díky klášterům.

Církev ryby tolerovala, protože byly studené a vlhké a tudíž prý nedráždily smysly a nezapalovaly plamen smilstva. Podle křesťanské symboliky byl obrázek ryb dokonce tajným symbolem prvních pronásledovaných křesťanů.

Kapr jako typický vánoční pokrm je u nás doložen až od 17. století, ale opět jen u elity. Naprostá většina lidí se musela spokojit s prostými jídly jako opraženým hrachem nebo houbovým Kubou (kroupy a houby).

V měšťanském prostředí se kapr na Štědrý den pravidelně objevuje až v 19. století, což potvrzují i recepty proslulé Dobromily Rettigové.

Mezi chudinu se tato strava rozšířila až za první republiky.

Ovšem masová konzumace kapra, tak jak ji známe dnes, se týká až období po roce 1945.

Kapr se jako hlavní vánoční pokrm prosadil kromě českých zemí také na Slovensku, v Polsku, Rakousku a údajně také ve francouzském, dříve německém Alsasku.

Před druhou světovou válkou se preferoval kapr na modro. Ten se vařil, a to v octě, na víně a se zeleninou.

V dřívějších dobách se preferoval kapr načerno. Tento nezvyklý recept pochází z 16. století. Kapr se vaří, respektive dusí ve sladké omáčce, která obsahuje povidla, perník, někdy i sušené švestky, rozinky, mandle, mrkev, celer i černé pivo. Jako příloha se doporučuje knedlík nebo chleba.